Článek
„Jsem jedině dobrá, když jsem muži po vůli.“
I takový podvědomý vzorec může stát za nezákonným či zraňujícím chováním muže vůči dívce.
A přitom to často začíná nevinně – chybějícím slovem otce.
Mladá dívka nikdy neslyšela z úst svého táty:
„Jsi skvělá.“
„Jsi jedinečná, šikovná, báječná.“
„Jsem na tebe hrdý. Mám tě rád.“
A tak v ní zůstane citový deficit – prázdnota, kterou se snaží zaplnit uznáním od silnějšího pohlaví.
Když chybí láska a pochvala od otce, dívka začne hledat potvrzení své hodnoty u mužů.
A pro kousek pozornosti, pro pár něžných slov by často šla až do postele – jen aby konečně cítila, že „je chtěná“.
Stačí málo.
Chlípný strýček, soused… nebo, nedejbože, vlastní otec.
Slova jako „Miluji tě, jsi krásná, jsi výjimečná, jsi sexy“ nezní v jejích uších falešně.
Zní jako písně, po kterých vždy toužila.
Konečně někdo vidí, že existuje.
Konečně slyší věty, které v dětství potřebovala od nejbližšího muže – svého otce.
Jenže to nejsou slova lásky.
Jsou to návnady manipulátora, který chce dostat to, co potřebuje.
A dívka, oslepená touhou po přijetí, to nevidí.
Chlípník si neuvědomí, jak hluboce jí ublížil.
Ale dívka si s sebou kromě nechutného zážitku odnese jedinou nebezpečnou informaci:
„Když budu povolná, budu chválená.“
A tak se roztočí nekonečný kruh — z postele do postele, od jedné lživé pochvaly k další.
Každý nový muž znamená další dávku dopingu – uznání.
Jenže rána bývají krutá.
Probuzení vedle cizího muže, v cizím pokoji, nebo i doma — vždycky bolí stejně.
On ji viděl jako lehký úlovek, tělo, matraci.
Ona v něm viděla záchranu, potvrzení vlastní hodnoty.
Ale po každém ránu zůstane jen prázdno.
Protože uznání, které hledala v cizích očích,
musí nejdřív najít v sobě.
