Článek
Protože někdy to, co vypadá jako pomoc, může být jen cesta zpět do pasti.
Hamletovská otázka „být či nebýt“ se v příběhu Jany mění v jinou: vzít si, nebo nevzít nabízené dary.
Manipulace totiž málokdy vypadá jako útok. Často přichází jako pomoc, malý dárek nebo věta:
„Nikdo ti nepomůže jako já.“
A když je role „pomáhat a chránit“ konečně prokouknuta a především pochopena, ukáže se, že jeho sliby jsou jen slova. Skutek utek.
Životní zkušenost pak připomene staré přísloví: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
Ti, kteří neumí být bez vztahu, si často řeknou:
lepší vrabec v hrsti – byť toxický muž – než holub na střeše, nějaký ten pan Úžasný.
A kde slova nestačí, přicházejí dary.
Jenže jsou tyto dary opravdu dary?
Nebo jsou to jen tahy ve hře?
Protože nejsou dávány proto, že jsi úžasná, skvělá a jedinečná. Jsou dávány proto, aby bylo po jeho.
V prvních kolech této porozchodové únikovky na kabelce, květině nebo čokoládě nevidíš nic špatného.
Jen tak.
Konečně mi něco dává.
Ve vztahu by ho to ani nenapadlo.
Jenže každé přijaté Rafaelo je malá nástraha.
A za darovanou růží se skrývá trik, jak se dostat zpět.
Růže je jen první schodek k návratu.
V tomto levelu se Janě podařilo něco, co dřív bylo nemyslitelné.
Lákadla odmítla.
Dokonce i finanční obnos, který tisíckrát převyšoval všechno, co jí kdy dal.
Jenže sto lidí, sto názorů.
„Ty ses zbláznila. Já bych ty peníze vzala,“ řekla jedna kamarádka.
Druhá naopak chápala, proč byla Jana tak „ekonomicky negramotná“. Sama si prošla vztahem s manipulátorem. Taky slyšela větu:
„Hloupý, kdo dává. Hloupější, kdo nebere.“
Jenže nést na zádech desítky let těžký balvan a pak ho konečně setřást…
…a kvůli pár bankovkám si ho znovu naložit?
Jen proto, aby člověk nevypadal jako blázen, který odmítne peníze?
Rozsekla to její matka.
„On je tak hodný člověk. Je vidět, že tě má rád. Jsi nevděčná.“
A tak otázka zůstává otevřená:
Jaký názor máte vy?
