Článek
Tehdy se to vysvětlovalo tím, že žena neví, zda to náhodou není naposledy, kdy o ni nějaký muž projeví zájem.
Jako by jí milostný akt potvrzoval, že ještě nepatří do starého železa. Že je stále přitažlivá a žádoucí.
Moje kolegyně z prvního zaměstnání — ve zlatých devadesátkách — byly přibližně ve věku mé mámy. Kromě práce pro ně bývalo jediným povyražením projíždění seznamek a hledání někoho, kdo je pohladí, projeví o ně zájem a poskytne jim trochu živočišného tepla.
Doma na ně sice čekal manžel, ale ten už na podobné radovánky nebyl. Pro kousek lásky by šly světa kraj — ovšem jen „odtud až potud“. Krátké setkání jim pomáhalo snášet něco, co v jejich manželství chybělo. Malý článek, který byl pro ně ve skutečnosti velmi důležitý.
Ani dnes není nesoulad v manželských postelích ničím výjimečným. Jako by si z nás matka příroda někdy dělala legraci a k muži typu Evžen, svůdce žen, přiřadila puritánskou dívku — a jindy přesně naopak.
Jenže vysvětlovat nevěru pouze přírodou je příliš pohodlné. Řeči o muži-lovci, který musí rozsévat své semeno, nejsou omluvenkou pro porušování dohod a překračování hranic. Člověk není jen souborem pudů. Má také rozum, odpovědnost a možnost volby.
Partnerská nerovnováha nám však může dát důležité informace. Proč se hroutím, když o mě partner nejeví zájem? Proč v každém koutě hledám někoho, kdo mi dá alespoň fyzickou desetiminutovku v autě? Chybí mi skutečně sex, nebo potřebuji potvrzení, že jsem stále žádoucí? A proč o naplnění svých potřeb nedokážu otevřeně mluvit doma?
Moje babička říkávala: „Musíš se zatnout a vydržet.“ Myslela tím sexuální potřeby svého muže. Jenže ani celoživotní potlačování sebe sama není řešením. Stejně jako jím není věčné hledání dalších zářezů do pažby.
Cizí zájem nám samozřejmě lichotí. Flirt, pár hezkých slov — a šupky dupky na to. Jenže druhý člověk často nepřichází proto, aby nás zachránil nebo miloval. Přichází uspokojit svou potřebu. Setkání splní účel, chtíč zmizí a s ním někdy zmizí i on.
Touha po doteku, sexu a blízkosti není známkou slabosti ani nízké hodnoty. Ale pokud prostřednictvím cizího těla neustále hledáme důkaz vlastní ceny, dostáváme jen krátkodobou dávku opojení. Na chvíli máme pocit, že ještě stojíme za hřích. Potom však často přijde prázdno, stud nebo další hlad po potvrzení.
Dokud budeme svou hodnotu vkládat do rukou každého, kdo po nás zatouží, budeme závislí na jeho zájmu. Láska k sobě sice nenahradí partnerskou blízkost, ale pomůže nám poznat rozdíl mezi skutečným vztahem a desetiminutovou náplastí na dlouhodobě prázdné místo.
Nic netrvá věčně — ani láska k jedné slečně. Zvlášť když to od začátku nebyla láska, ale pouze chtíč v cizím pokoji.
