Článek
Společně pak vytvářejí vztah, který víc bolí, než léčí.Ona hledá, aby ji někdo konečně chtěl, a on se snaží zasloužit si přijetí.
Žena, která nezažila, co znamená být přijatá a milovaná, má jednoduchý scénář. Ona – vyprahlá a dychtící po lásce – se chytá každého „stébla“. A protože je její duše utrápená, srdce rozbolavělé a nikdy nepoznala „normální“ chování vůči sobě, vyvolá v ní i obyčejný úsměv, pokynutí nebo pozdrav dojem, že jde o náklonnost jako trám.
Už slyší tóny svatebního pochodu v situacích, které jiné ženy berou jako samozřejmost.
(Zatímco některé ženy naopak vidí v otevření dveří, podržení kabátu nebo v pozdravu úplně jiný záměr.)
Deficit lásky není známka špatnosti ani odsouzeníhodnosti. Taková žena jedná intuitivně, podvědomě. A když se konečně objeví muž, který s ní prohodí slůvko navíc, tónem tisíckrát milejším, než jaký slýchávala třeba od otce, když o ni zavadí pohledem, zatímco doma slyšela, že by si o ni žádný „normální“ muž neopřel ani kolo… není se čemu divit.
Za tento vztahový propletenec nemůže jen zdvořilost ani to, že tato gesta byla toužící ženou překroucena k obrazu jejímu. I muž si totiž nese své podvědomé vzorce.
Je skvělé, když má „koule“ a dokáže hned na začátku zastavit "pobláznění"… ale co si budeme nalhávat: výběr partnerů probíhá na podvědomé úrovni.
Jak on ji učí: Lásku hledej uvnitř sebe. se za sebe. Nauč se mít ráda.
Tak ona jemu dává lekci: Postav se za sebe! Nebuď hodný kluk jen na oko. Uvědom si, že říct NE není špatné. Buď přímej. Žádné výmluvy, žádné omluvy. Přestaň si zasluhovat lásku.“
O pět rad, jak z takového vztahu vycouvat – nebo v tom lepším případě do něj vůbec nespadnout – se dočtete v některém z dalších článků.
