Článek
On se dívá jen na obrazovku.
Už dlouho necítíš ty jiskřičky v jeho očích, ten dotek, co řekl víc než tisíc slov. Jen malé objetí, hravé plácnutí po zadečku, gesto, že jsi jeho jediná. Nic z toho.
Jediné, co v něm dnes probouzí vášeň – kromě penalt – jsou řízky k nedělnímu obědu.
A z takového citového deficitu je velmi snadné spadnout do ještě většího. Nevím, jak to Vesmír dělá, ale právě v takových chvílích ženám často přivane do cesty jiného muže.
Švihák lázeňský, kudy chodí, tudy sype poklony. Sladká slůvka, úsměvy, lichotky. Najednou jsi pro něj „Shakira“.Ne ta neviditelná. On se stává spouštěčem. Pobláznění do něj tě probudí z letargie a donutí k akci.
Mosty spálíš, zadní vrátka zavřeš. Manžel je passé, za to „léčitel“ konečně milující, souznící partner.
Jenže… nebyl takový i tvůj ex na začátku?
A tak, když se ohlédneš, vidíš za sebou jen spáleniště. Černý kouř pohřbil minulost, a možná právě proto nevidíš propast před sebou.
Protože neláska k sobě vždy předchází pádu.
A ty se najednou probouzíš znovu v chladu. Obklopena citovou nedostupností a nezájmem. Tvůj „léčitel“ nebyl tím, kdo měl zachránit tvé srdce. On byl jen učitel.
Dokud nehledáš lásku v sobě, budeš ji hledat v očích jiných mužů – a znovu narážet.
Ten druhý ti jen ukazuje, co v sobě sama postrádáš.
Teprve když začneš být sama sobě tou bohyní, najdeš muže, který tě takovou uvidí taky.
Sebekoučovací otázky
- Když se podívám na svůj vztah – co mi v něm nejvíc chybí? A dokážu to dát sama sobě?
- Zůstávám s partnerem proto, že ho miluju, nebo proto, že se bojím samoty?
- Co ve mně probouzí ten „švihák lázeňský“ – je to opravdu láska, nebo jen hlad po pozornosti a něze?
- Jak bych chtěla, aby vypadal vztah, kde se cítím jako bohyně? Co pro to můžu udělat já sama už dnes?
- Kde jsem v minulosti hledala lásku venku místo v sobě? A co mi to vždycky přineslo?
Tyhle otázky fungují jako zrcadlo – ukážou ženě, jestli utíká k druhému muži jen ze strachu, nebo jestli skutečně přichází čas odejít a začít tvořit něco nového ze své vlastní síly.
