Článek
Tříletá holčička je mrtvá. Kdoví jaké situace musela prožít za poslední měsíce, kdy byla odebrána z bezpečí, lásky své pěstounské maminky a vydána rozhodnutím soudu zpět do problematické biologické rodiny. Ta se brzy opět dostala do problémů a o svou dceru pečoval především její biologický otec. Údajně vyléčený agresivní narkoman. Soudní znalec potvrdil, že nyní už je v pohodě a je schopný se o svou dceru postarat. Spolu se svou psychicky nemocnou partnerkou, její biologickou matkou. „Matkou“ která už od porodu nejevila o své dítě zájem. Biologická rodina má přece svoje práva a vyrůstat v biologické rodině je přece v nejlepším zájmu dítěte. Tak to viděl soud. Ten svým rozhodnutím poslal holčičku na smrt…
„Současný kult bio rodičů nesmí vítězit nad právní ochranou dětí. Vím, že malé život už nic nevrátí. Holčičko moje, budu dělat vše proto, aby se ti tvé spravedlnosti dostalo a tím se třeba předejde dalším tragédiím nevinných a bezbranných dětí“
To jsou slova nešťastné dlouhodobé pěstounky a její opravdové maminky u které holčička v lásce a bezpečí rok žila. Tento smutný případ není první, podobných je víc a ne vždy končí smrtí dítěte. Někdy mu jeho bio rodina „jen“ zničí celý život. Není asi vůbec možné si představit zoufalství a bezmoc pěstounů u kterých děti žijí. Říkají Vám maminko nebo tatínku. Vy jste jejich skutečná milující rodina. Věří Vám a u Vás hledají ochranu a bezpečí. Jste pro ně jejich všechno.
Kdo jste u soudu? Nikdo. Jste ten poslední kdo má možnost milované dítě, které Vám tolik věří a důvěřuje ochránit. Ta bezmoc musí být strašná. Na tuto situaci upozorňují i další slova pěstounky:
“ Dokud bude mít pěstoun pouze povinnost pečovat a nebude partnerem kompetentních orgánů, může se situace opakovat"
Kdo má větší slovo u soudu? Je to OSPOD. Úřednice které dělají svou práci a dítě vidí několikrát do roka na předem nahlášených návštěvách. V tomto případě je OSPOD velmi kritizován. Je to ovšem správně, jeho role v tomto případě není vůbec známá. Mohl se na neštěstí podílet, nebo se mu mohl snažit zabránit. I to je možné. Nelze nikoho kritizovat bez znalosti detailů. Jasné je pouze jedno. I názor OSPODU je u soudu pouze doporučující. Stejně jako znalecký posudek. Poslední a rozhodující slovo má vždy soud. Ten rozhodne o dalším osudu dítěte.
„Sama jsem 9 let pracovala jako profesionální pěstoun, tedy pěstoun na přechodnou dobu. To co se dělo u soudu, bylo často mimo lidské chápání. Často s rozhodnutím soudu nenadělal nic ani OSPOD, ani posudek klinického psychologa. Pěstoun už vůbec ne. Soudce je prostě Bůh a jeho rozhodnutí není šance změnit. Hlavní trend je vrátit dítě do biologické rodiny i když to absolutně není v jeho zájmu. I to je důvod proč jsem práci pěstouna ukončila. Už jsem prostě psychicky tu absolutní bezmoc nedávala“
To jsou slova přímo ze života napsaná jednou z diskutujících pod uvedeným odkazem. I tento názor není v komunitě, která se o problematiku pěstounské péče zajímá nic nového. Tak to prostě je a nikdo to nechce změnit.
Přejí paní pěstounce z tragického případu vůli a vytrvalost situaci řešit. Změnit zavedený systém a myšlení těch kdo rozhodují. Zajímají se o tento případ i soudkyně a soudci? Politici? Nebo je to nezajímá? Co soudní znalec, který svým rozhodnutím pomohl vydat holčičku do rukou vraha? Jak se mu spí? A co soudce nebo soudkyně z tohoto případu. V pohodě?
Tříletá holčička je mrtvá a nemuselo se to stát.
Dalším dětem z rozhodnutí soudu jejich bio rodina dál ničí životy a to vše v „nejlepším zájmu dítěte“. To přece musí skončit. Kolik milujících pěstounů bude muset v soudní síni prožívat absolutní bezmoc? Kolik dětí bude ještě trpět? Kolik jich ještě zemře?
