Článek
Středověk v mnoha hlavách neskončil. Obřady vymítání ďábla nejen v Česku probíhají dál. Vše je pochopitelně tajné. Jak samotný obřad, tak i výsledky. Zájem bude asi velký. Jinak by si biskupové nestěžovali na nedostatek vymítačů. Teoreticky jím může být každý katolický kněz. Exorcisté jsou z nich vybíráni na základě určitých předpokladů. V Česku jich nyní působí osm.
Poprvé v dějinách církve vše řídí k tomu ustanovená organizace. Mezinárodní organizace exorcistů (AIE). Právně schválena byla roku 2014. Přesně 400 let od vzniku pravidel pro vymítání ďábla Rituale Romanum. Používají se i nyní?
Jejich využití můžeme vidět ve slavném filmu Vymítač ďábla ( 1973). V praxi byla využita v tragickém případu z roku 1976. Obsazení bylo podobné jako ve filmu. Na jedné straně dva kněží a jejich protivník, údajný ďábel ukrytý v dívce.
Výsledek byl ovšem jiný než ve filmu. Život napsal krutější scénář a dva kolegové dnešních vymítačů, kvalifikovaní katoličtí kněží, v něm sehráli jinou roli. A hrdinská nebyla. Život není film.
Jak postupují dnešní vymítači není známo. Jistě i oni znají slavný film a jeho o tři roky starší neslavnou skutečnou životní verzi. Jsou z ní poučeni? Znají i trest pro tehdy odsouzené kněze.
Skutečné vymítání ďábla začalo v roce 1975. I oba kněží vybráni k vymítání ďábla zřejmě znali slavný film. Znala ho i Annelise Michelová? Jejich budoucí oběť, která sama sebe přesvědčila, že je posedlá ďáblem.
Její příběh začal už na podzim roku 1968. Začala mít těžké záchvaty, se kterými si lékaři nevěděli rady. Do té doby zdravá 16 letá dívka, vyrůstající v silně katolické rodině začala mít brzy jasno, oč jde. Stejně tak jako její rodiče. Jejich víra a pověry jim daly jednoduché vysvětlení. Dlouho žádali církevní hodnostáře o kněze, který by z jejich dcery vymítil ďábla. Nakonec jim bylo vyhověno.
Dva kněží začali svou práci. Vše probíhalo v tajnosti. Annelise, již jako dospělá žena, s vymítáním souhlasila a přála si ho. Na vlastní žádost přerušila konzultace s lékaři a vydala se cestou víry. Ze které už nebylo návratu…
Vymítači se opravdu snažili. 76 tajně provedených exorcistických seancí, někdy i dvakrát v týdnu. Rituál trval i čtyři hodiny.
Na konci jejich roční snahy zůstalo tělo lidské trosky. Dehydrované, podvyživené, s rozbitým obličejem a vymlácenými zuby. Annelise i přesto, ve svém fanatismu způsobeném nemocí, asi umírala šťastná. Považovala se za boží oběť, jejíž smrt měla vykoupit mladé lidi žijící v hříchu. Světici.
Lékařská zpráva v jejím umučeném těle ďábla pochopitelně nenašla. O celou věc se začala zajímat policie a smutný případ náboženského fanatismu skončil u soudu.
Ještě předtím se uskutečnil další pokus dokázat, že Annelise byla posedlá ďáblem. Hlavně nenápadně. Pod záminkou přenesení jejího těla do lepší rakve, byla dva roky po její smrti provedena exhumace. Ta měla jejím rodičům i církvi prokázat, že její posedlost ďáblem byla skutečná. To mělo dokázat její tělo, které se v takovém případě podle pověry nemělo začít rozkládat. Nic takového se nepotvrdilo.
Ammelise už mohla odpočívat v pokoji a její rodiče,spolu s katolickými knězi museli vše vysvětlit u soudu. Nepřímo mezi svědky na jejich obhajobu vystoupil i sám ďábel. Jeho přítomnost měly potvrdit nahrávky, které si vymítači během seancí pořizovali. Vše znělo jako ve filmu. Je na nich slyšet údajný ďábel, který ústy své oběti mluví vulgárně chraplavým drsným hlasem a při svém vymítání řve.
U soudu to nepomohlo. Všichni byli uznáni vinní ze zabití. Podle výše jejich trestů to ovšem vypadá, že tak moc se toho zase nestalo. Původní trest ve výši šesti měsíců vězení, byl po odvolání snížen na tříletou podmínku. Katolickým kněžím i jejich ovečkám Bůh jako vždy a vše jistě odpustil…
Dnes už je to historie, se kterou Mezinárodní organizace exorcistů nemá nic společného. S jejich odsouzenými kolegy vymítači je ovšem spojuje jejich víra v ďábla, pověry, středověké vnímání světa a rituální obřady určené k „léčení“.
Z výše uvedených trestů vyplívá, že ani současní vymítači ďábla se případného neúspěchu obávat nemusí. Vše jistě probíhá dobrovolně, tajně a k případným problémům se jistě nikdo hlásit nebude.
Středověk neskončil, středověk trvá. Naštěstí už jen někde a ne pod nátlakem.
