Článek
Byla jeho nelichotivá přezdívka oprávněná? Byl snad slabomyslný? Jak už to často bývá, podobné posměšné urážky často používají lidé, kteří zesměšňovanému nesahají ani po kotníky. Vzděláním i morálkou.
Rakouský císař Ferdinand I.- Dobrotivý (jako uherský a český král Ferdinand V.), se domluvil šesti jazyky. Jako jediný habsburský panovník mluvil i česky. Hrál na klavír a trubku, byl nadšený botanik, fanoušek obdivující a podporující moderní techniku.
Žádný blbeček to opravdu nebyl. Jen nemocný člověk.
V habsburské dynastii bylo tradicí, že se každý člen rodu naučil nějaké řemeslo. V případě českého krále Ferdinanda V., to byla jasná volba. Stal se z něho zahradník. Svoje řemeslo zvládnul, vládnout světové mocnosti už bylo nad jeho síly.
Trpěl častými epileptickými záchvaty (až dvaceti za den). V jeho době se doporučovalo, takto postižené dítě nezatěžovat vzděláním. Malého Ferdinanda naštěstí zachránila jeho nevlastní matka a tak se mohl se zpožděním, od svých devíti let, začít učit.
Jeho zdravotní problémy doplňovaly i další, spíš společenské. Právě ty mu vysloužily nadávky do „blbečka“. Měl velkou hlavu s pokřiveným obličejem, nesouměrnou postavu, míval nervové tiky a křeče. Špatně mluvil.
„To, co je důležité, je očím neviditelné“. Tento známý moudrý citát platí i v případě posledního korunovaného českého krále. Ferdinand I. - Dobrotivý, dokázal zviditelnit to neviditelné. Svou dobromyslnou, laskavou a vstřícnou povahu. Tou si získal oblibu u poddaných a přídomek za své jméno. Do historie se zapsal jako dobrotivý český král.
Vzhledem ke svým zdravotním problémům mu byl často ordinován klid a byl držen v izolaci před veškerým děním. Tak se vládnout nedá, a proto výkonnou moc měla v rukou tříčlenná státní rada.
Formálně vládl rakouský císař, český a uherský král Ferdinand I. - Dobrotivý od roku 1835 až do své abdikace 1848.
Není jistě bez zajímavosti, že se jeho abdikace a následná korunovace nového rakouského císaře, slavného Františka Josefa I., uskutečnila v Arcibiskupském paláci v Olomouci.
Jiný významný akt a právě i tím, že byl poslední, se uskutečnil na tradičním místě korunovace českých králů. V pražské Svatovítské katedrále proběhl historicky poslední obřad korunovace českého krále.
Stalo se tak 7. října 1836. Ferdinand V. se stal posledním korunovaným českým králem.
Praze zůstal věrný i po své abdikaci. I přesto, že mu lékaři předpovídali krátký život, prožil bývalý český král v historickém sídle českých králů dalších 27 let. Bylo pro něhu upraveno jedno křídlo na druhém nádvoří Pražského hradu.
Přestavěny pro jeho potřebu byly také zámky Ploskovice a Zákupy. Tam bývalý český král a nyní už jen zahradník, často jezdil a věnoval se tomu, co ho nejvíce zajímalo a bavilo. Botanice.
Pokud dobrotivý bývalý český král pobýval v Praze, mohli na jeho každodenních procházkách nynější Národní třídou, i obyčejní Pražané osobně zažít jeho dobrotivost. Rozdával dětem bonbóny a chudým almužny. Ke všem se choval laskavě a vstřícně. Snažil se pomáhat obyčejným lidem a zajímal se o jejich problémy. Postupně Praze věnoval na různé charitativní a kulturní projekty 450 000 zlatých.
Tak se stal asi nejoblíbenějším českým panovníkem, na kterého se neprávem zapomnělo.
Zemřel 29. července 1875 v Praze, ve věku 82 let.
