Článek
Někomu, kdo by to potřeboval a nemusel s hloupým argumentem „mně nikdy nikdo nevolal a proto jsou všechny průzkumy zfalšovaný“ obtěžovat inteligentní diskutující. Ti si dovedou spočítat, že při statistickém vzorku cca tisíc lidí, s kterým většina agentur pracuje, je pravděpodobnost takového hovoru velmi malá. Nyní to tedy vyšlo na mě, poprvé v životě.
Na co se paní z agentury ptala? Statistické otázky byly jednoduché a můj statistický hlas bude vytvářet jeden z předvolební průzkumů. V hovoru zaškrtávám možnosti a odpovídám na otázky. Hned při odpovědích mi hlavou proběhly jiné informace týkající se voličů. A otázky?
Byl jsem dotazován na svůj věk, velikost místa mého trvalého bydliště a dosažené vzdělání. Na politickou stranu kterou budu volit, na sílu názoru tohoto rozhodnutí, dále na to, koho jsem volil minule i na mou rozhodnost účastnit se voleb. Také na to, jak sleduji volební kampaň, jak se jí nechám ovlivnit a jak často využívám internet.
Všechno jsem po pravdě odpověděl a tím chtěl dokázat pravdu známého pohádkového hitu „statistika věda je, má však přesné údaje“. Tedy měla by mít. Proč je někdy nepřesná? Celkem si dovedu místo sebe představit při odpovědích na předvolební otázky někoho jiného. Je celkem komické, že při anonymním dotazování někdo lže a snaží se zatajit koho bude ve skutečnosti volit. Někdo se i stydí říci koho chce volit či má pocit, že je sledován (hovor je přece nahráván) a jeho odpovědi se v budoucnu budou nějak řešit.
Nebo lhát ani nemusí, v okamžiku položené otázky řekne koho chce volit zrovna nyní. Zítra už to nemusí být pravda. Celkem nechápu lidi, kteří mají rozhodování na jo-jo principu. Do voleb zbývají pouze tři týdny, měli dost času na to ujasnit si koho volit a přesto dost voličů v duchu létá od jedné straně ke druhé. Rozhodnutí často nechají na poslední den. Tak to bývá, když místo racionálního rozumu rozhodují emoce a poslední výkřiky politiků v diskuzích vypočítavě mířené právě na typ emotivních voličů, kteří rozum moc při rozhodování používat neumí.
Koho budu volit já? Tu samou stranu, co před čtyřmi roky. Proč? Určitě ne proto, že ji považuji za ideální a bezchybnou volbu. Někteří její členové i mně připravili zklamání a někdo i znechucení. Jsme všichni jenom lidé a ne každý to myslí poctivě. V politice to platí dvojnásob a přitahuje často lidi pochybného charakteru. Jistě nejsem naivní a nebudu věřit tomu, že v mé volitelné straně tito lidé nejsou. Jsou úplně všude. Bohužel. Jde jen o to, kde jich je víc a kde k tomu navíc nemají problém se svou nechutnou morálkou ještě veřejně exhibovat.
Poslední otázka paní ze statistické agentury se týkala mé ochoty jít k volbám. Ani jsem jí nedal možnost přečíst všechny možnosti a rychle odpověděl.
Ano, půjdu k volbám. Rozhodně ano.
Chodím ke každým volbám a vážím si toho, že mohu svobodně volit, koho chci. Žádnou soudruhy připravenou jednotnou kandidátku Národní fronty. Dost lidí si už ani neuvědomuje, že svobodná možnost zvolit si z mnoha stran není samozřejmost.
Proč bych neměl jít k volbám a sedět na truc doma? Jen proto, abych si hloupě myslel, že tím „potrestám“ stranu, kterou jsem minule volil za to, že v ní nebyl jeden Mirek Dušín vedle druhého? Snad i za to, že neměla sílu a vůli prosadit některé své volební sliby? Nečekaná válka na Ukrajině situaci přece dost změnila. Tihle „trestající“ voliči by si měli uvědomit, že nejvíc tím potrestají sami sebe a svou „trestající“ nečinností umožní dostat se k moci jiným, jejichž budoucí aktivity (pokud soudím podle nesmyslných a nereálných slibů ohrožujících naši ekonomiku či zpochybnění našeho členství pro Česko v životně důležitých organizacích), je mohou poškodit a ohrozit.
A nejen to. Trestající voliči nepotrestají jen sami sebe, ale co je nejhorší, především ohrozí budoucnost i bezpečnost svých dětí, které často ještě volit nemohou. I přesto, že jsem nepsal koho budu volit, je jasné, že nepatřím mezi naivky očekávající Spasitele, který bude zatím neviditelné stamiliardy zdvíhat ze země a z vrtulníku je rozhazovat mezi natěšený lid…
