Článek
Komise složená ze čtyř právníků řešila případ údajného vyvolávání ďábla v jezuitské škole. Vyšetřováno bylo celkem 19 žáků z Prahy ve věku 8 až 17 let.
Prvním a hlavním vyšetřovaným se stal třináctiletý sirotek Kašpar Klein. Tomu se kladlo za vinu, že se pokoušel zaklínáním vyvolat ďábla. Kašpar se přiznal, údajně se to naučil od staršího spolužáka. Celý čarodějnický rituál popsal. Z dnešního pohledu dětinské, v té době smrtelně nebezpečná situace.
Při prvním pokuse se mu zjevil ďábel, který nemluvil a jenom skákal. Když ho pokropil svěcenou vodou, tak zmizel.
Nezůstalo pouze u prvního pokusu. Kašpar přiznal i další údajně úspěšné pokusy. V nich se mu ďábel zjevoval v podobě člověka, slepice a kočky. Došlo i na smilstvo. Ďábel měl k němu přijít i v podobě panny porostlé na celém těle vlasy, na ni se chlapec položil a vzrušoval se na ní.
Jeho výpovědi si často odporovaly a tak byly komisí považovány za nevěrohodné. Je nutno říci, že vše, co Kašpar Klein a i ostatní vyšetřovaní žáci jezuitské školy řekli, bylo učiněno bez tehdy běžného mučení. To vyšetřovatelé v tomto případě odmítli.
Nakonec komise došla k závěru, že žádný z kluků i přes provedené zaklínání, nepřišel do kontaktu s ďáblem. Nebyla také nikomu způsobena žádná škoda. To jim zachránilo život, nebo unikli mnohem tvrdšímu postihu. Jako trest byl doporučen pouze výprask od rodičů nebo učitelů.
Závěrečná zpráva komise byla předložena císaři, který ji schválil. Tím byl případ vyvolávání ďábla v jezuitské škole ukončen.
Z dnešního pohledu je zajímavé, že na tehdejší dobu proběhl celý čarodějnický proces velmi civilizovaně, bez obvyklého mučení a obžalovaní kluci vyvázli bez trestu. Výprask od rodičů či učitelů jistě dostali i bez doporučení komise.
Je ovšem třeba říci, že v té době byly čarodějnické procesy, ukončené upálením mučeného viníka, v českých zemích výjimečné. Ty nejznámější, nejkrutější a nejpočetnější hony na čarodějnice se o pár desítek let později uskutečnily ve Slezsku a blízkém okolí.
Známé případy ze Šumperska a Jesenicka ( 1678 - 1692), kdy bylo upáleno cca 200 lidí, se uskutečnily v převážně v německy mluvícím prostředí. U hranic Slezska, odkud víra v čarodějnictví přešla na naše dnešní území.
Poslední čarodějnický proces se uskutečnil na území habsburské monarchie v roce 1758. Vynucování přiznání mučením bylo zrušeno v roce 1776.
Osvícenectví dalo naší civilizaci novou tvář. Nevzniklo z ničeho. I případ zmíněného čarodějnického dětského procesu z roku 1644 ukazuje, že i v té době se našli vzdělaní, rozumně a bez fanatických pověr uvažující lidé.
Dnes už se hrou na vyvolávání ďábla mohou děti vesele bavit a z nelidského mučení a zabíjení se stala pouze symbolická veselá zábava. Jen pověry zůstaly. Jsou jen jiné a s minulostí mají společného pouze jedno. Nevzdělanost a lidskou hloupost. Ta je tu s námi pořád…
