Hlavní obsah
Lidé a společnost

M. Lecián. Bulvárem vytvořený český Jánošík. Na jeho popravu se sjely davy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: pixabay

Je 6 hodin ráno. Přesto je dvůr olomoucké věznice plný zvědavců a obdivovatelů mladého čtyřnásobného vraha. Konec postrachu Moravy. Poprava oběšením je stanovena pro Martina Leciána na 6. října 1927.

Článek

Kdy to začalo? Za jakých okolností a v jakém prostředí se roste pro šibenici? Matku malý Martin nepoznal. Jeho a dva jeho bratry „vychovával“ jejich otec, karbaník a opilec, především bitím. Svého malého syna dokonce prohrál v kartách a ten musel pro výherce otročit. Na školu moc času a talentu nebylo. Nedokončil ji a v situaci, kdy jeho otec vysedával po hospodách, neměl moc na výběr. Aby se uživil, začal krást a podvádět.

V patnácti letech skončil v polepšovně. Tam polepšen nebyl a teprve zde absolvoval tu pro něho správnou školu a prokázal svůj talent. Co ještě neuměl, to se doučil a svou kariéru zloděje začal hned v osmnácti letech, kdy pro něho nepovedená převýchova skončila.

Nastoupil dvouletou vojenskou službu, ze které pětkrát zběhl, a během útěků jako zloděj nezahálel. Jeho cesta na šibenici začala naplno, když se po posledním zběhnutí seznámil s Marií Křenovskou. Ta kvůli němu opustila manžela a začali spolu vykrádat trezory po celé Moravě.

Lecián byl přes své mládí už zkušený a zdatný kasař. V té době vznikla i jeho přezdívka Postrach Moravy. Od ostatních kriminálníků se lišil tím, že nepil alkohol a peníze utrácel za drahé obleky, taxíky a luxusní restaurace. Provázela ho pověst džentlmena, který je galantní k ženám.

Už v té době začala jeho pochybná, bulvárem živená mediální sláva galantního nepolapitelného kasaře. Ta se rychle rozšířila a v nejspodnějších lidových vrstvách byl oslavován jako Jánošík, který bere bohatým. Jeho největší sláva mezi lůzou měla teprve přijít. Kramářské lidové písně brzy budou oslavovat jánošíkovské „hrdinské“ činy uprchlého vězně a vraha četníků.

Lecián byl konečně i se svou družkou v Prostějově zatčen. Byl převezen do Olomouce. Vzhledem k tomu, že měl tuberkulózu, byl později přesunut na střežené oddělení  nemocnice. Z toho se mu podařilo 10. prosince 1929, spolu s dalším zločincem uprchnout. Zranili přitom dva strážné.

Jeho zběsilá zkratka na šibenici začala.

19. ledna zastřelil ve Slavkově u Brna obecního strážníka, který ho vyrušil při vloupání. Hned den na to se pokusil zabít majitele obchodu a četnického strážmistra. V polovině února zastřelil nočního hlídače při pokusu o vloupání do jihlavské továrny. Pár dní na to byl ve vlaku poznán četníkem. Po něm několikrát vystřelil a vyskočil z jedoucího vlaku. Byla na něho vypsána odměna 10 000 korun.

Bulvár měl žně a jeho dychtiví čtenáři z lidových vrstev svého statečného hrdinu. Na jejich Jánošíka, který unikl i z vězení a zabíjí pronásledovatele, se začaly nabalovat vymyšlené příběhy o jeho dalších „šlechetných“ činech. Ty byly oslavovány v kramářských písních a po putikách.

Jeho mediální sláva trvala krátce a byla částečně ukončena 8. března. Tehdy zastřelil mladého četnického strážmistra, který měl krátce po svatbě a čekal narození dítěte. I méně chápavý lid nyní pochopil, že i četník je člověk. Mezi fanoušky zůstala jen nejhorší lůza, a jak už to v takových případech brutálních vrahů bývá, obdivovaly ho především ženy.

Další a už poslední vraždu spáchal o několik dní později, kdy zastřelil vojenského rotmistra, kterého si spletl s četníkem. K honu na vraha se připojila i armáda. Došlo k několika přestřelkám a přesto, že byl Lecíán zraněn, dál unikal. Dopaden byl až 23. dubna dvěma policisty v civilu.

Následovalo čtyřměsíční vyšetřování a šestidenní proces. Ten proběhl za velkého zájmu veřejnosti. Pro mnoho lidí byl ještě stále statečný hrdina a miláček žen.

Martin Lecián (26) byl 3. září byl odsouzen k trestu smrti. To nemuselo nic znamenat. Podal si žádost o milost. Beznadějné? Naopak, měl velkou šanci ji dostat. Prezident Masaryk byl humanista a odpůrce trestu smrti. V době první republiky bylo k trestu smrti odsouzeno 433 lidí. Většině z nich byl milostí prezidenta zmírněn trest. Jen 20 lidí bylo skutečně oběšeno.

Lecián na milost nečekal a ještě se naposledy pokusil uprchnout. Ze svým spoluvězněm přemluvili ke spolupráci za slíbenou odměnou 50 000 korun jednoho strážného. Zmocnili se jeho zbraně a při přestřelce zabili jeho kolegu. Útěk se jim nakonec nevydařil a oba vězni byli rychle chyceni. Po tomto incidentu byla žádost o milost zamítnuta.

Oběšení proběhlo za přihlížení davu. I vrah se podivil, kolik přišlo lidí. Těžko říci, zda podívaná přítomné obdivovatelky brutálního vraha zklamala. Jejich, už houpající se, hrdina byl ve skutečnosti pomenší chcípaček poznamenaný tuberou. V kramářských písních a bulváru vypadá vše dost jinak.

Asi mu to na atraktivitě moc neubralo. Jeho falešný hrob byl dlouho udržovaný a ozdobený květinami od jeho obdivovatelek.

Lůza je opravdu spodina společnosti a některé ženy jsou skutečně divné. To už je na psychiatra. Obdivovat a adorovat brutálního vraha? To není jen nechutný případ prvorepublikového čtyřnásobný vraha Martina Leciána. I současný dvojnásobný vrah Jiří Kájínek by mohl o obdivu spodních lidových vrstev vyprávět…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz