Článek
Příběhy jsou různé, stejně tak jako motivace a cíle k založení sbírky. Jaký příběh prožívá otec chlapce?
Je silný a velmi smutný, jako vždy když se v něm sejde dítě a smrt. Sedmiletý Vilík umírá na rakovinu, lékaři mu nedokáží pomoci a jeho krátký život se brzy naplní. Vilík je konečně doma z nemocnice a pochopitelně neví, proč tomu tak je. Jak těžké musí být pro rodiče mu říkat milosrdné lži. Nikdo by nechtěl nic podobného zažít.
Chtěl by být se svým tátou a on s ním. Nemůže. Táta musí pracovat a živit rodinu. Co s tím? Motivace otce pro sbírku je jednoduchá.
Koupit si pro chlapce a i celou rodinu svůj čas. Cíl sbírky byl stanoven na 300 000 korun. Tyto peníze měly pomoci k tomu, aby otec přerušil své zaměstnání a svůj čas mohl plně věnovat rodině a dát chlapci pro jeho posledních několik měsíců to nejcennější. Cenu, kterou si často ani neuvědomujeme. Svůj čas.
Mnoho dárců našlo pro otce pochopení a cíl sbírky byl vysoce překročen. Jak už to často bývá, s mnoha penězi začínají být „problémy“.
Pokud by se posbírala skromná počáteční stanovená částka, nikdo by asi nic neřešil. Stačila by na vše potřebné, jak byla původně myšlena. Z částky se platí vše, co bylo předem smluvně stanoveno.
A to je ten „problém“. Pokud si někdo představoval, že nasbírané peníze dostane obdarovaný s tím, že si s nimi může dělat, co chce, a utratit je za co bude chtít, mýlil se. Tak to není.
Donio musí dbát na zákony a poskytnout dárcům jistotu. Začíná to už tím, že všechny příběhy jím prezentované jsou ověřené a skutečné Máte jistotu, že vaše peníze neskončí v kapsách podvodníků.
Já osobně vždy zasílám peníze na pomoc pouze přes roky prověřené a respektované organizace, které garantují že mé peníze dostanou skutečně potřební a budou použity na účel na jaký byly vybrány. Nechci ze sebe dělat kafku určenou k oškubání.
Donio musí tedy i smluvně ohlídat, že vybrané peníze budou použity tak jak bylo dopředu domluveno. V tomto případě na úhradu všech nezbytných výdajů, které hradí otec rodiny ze svého platu. Nyní se všechny platí ze sbírky.
Ty výdaje známe všichni. Energie, voda, plyn, oblečení, obuv, mobil, jídlo , drogerie, léky. A v tomto případě i léčebný pobyt, kompenzační pomůcky a zdravotní potřeby. Tedy vše co potřebuje zaplatit běžná domácnost.
Smlouva o využití darovaných peněz ovšem nezmiňuje hračky a zábavu. A tady je ten problém.
Na začátku sbírky žádná taková motivace zmíněna nebyla i když je celkem logické, že k posledním chvílím umírajícího dítěte by měly patřit hračky a co nejvíc zážitků a zábavy. Tak to jistě vnímalo mnoho dárců, kteří zaslali své peníze.
A tak to nyní vnímá i chlapcův otec. Myslel to tak i původně? Je to od něho fér kritizovat organizaci, která mu pomohla vysbírat od dárců více než čtyři miliony a musí dodržovat standartně nastavená pravidla?
Jistě je správné namítnout, že jde o peníze od drobných dárců a Donio na tom nemá žádnou zásluhu. Opak je pravdou. Kde jinde a jakým způsobem by se nasbíralo tolik peněz? Vybral by je otec mezi kolegy a v nejbližším okruhu známých a rodiny? Někde anonymně na ulici?
To sotva…
Má právo si stěžovat na to, že Lego nebo zmrzlinu pro chlapce musel koupit ze svého a každý výdaj k proplacení musí dokládat a konzultovat podle standardní smlouvy?
Donio proplatilo ze sbírky kino, zábavní park a Playstation. Jistě nebude mít problém situaci řešit a schválit výdaje i na jiné podobné aktivity.
Nezamotaly velké peníze otci nakonec hlavu? Ve své stížnosti si nakonec stěžuje, že peníze nelze použít na opravy bytu, aby chlapec umíral v hezkém prostředí.
To už je silnější kafe.
Začínám mi v jeho chování chybět vděčnost a pokora. Bylo mu pomoženo a ještě si stěžuje? Když otec zakládal sbírku, jistě myslel jen na umírajícího chlapce a ne na „potřebné“ úpravy bytu.
Rád bych se nepletl…
Očerňovat a nefér kritizovat Donio, které už zprostředkovalo pomoc mnoha lidem, mi od něho nepřijde jako dobrý nápad. Tohle si organizace, která dbá na své dobré jméno, opravdu nezaslouží.
