Článek
I princezny došly. Stěžující si matka dvou dětí ( 11 a 13), dvakrát rozvedená Lída (40), už jí také dávno není. Pryč jsou naivní dívčí sny a život jí žádného romantického bohatého prince do cesty nepřihrál. Ani toho zakletého. Nenašel se ani normální zodpovědný a vydělávající chlap. Dnes svoje chudé království v družstevním bytě 2 plus 1 obývá Lída se dvěmi dětmi a s neprincem lemlem Standou ( 53). Tady žádný zázračný polibek nepomůže. Bohužel. Jen další smutný životní příběh, který má do pohádkového štěstí a bohatství daleko.
Realita všedních dnů přiměla Lídu napsat smutný dopis o chudých Vánocích asi bez dárků. Co nám píše a kde je problém?
Chudé rodiny v Česku existují, taková je realita. Chudí byli v každé společnost a i v té současné, kde je spousta možností svou situaci zlepšit. Kudy vede cesta? Vzdělání a tím i lepší práce, chuť pracovat a snažit se, učit se a to hlavně finanční gramotnosti. Mít vůli si odříci nepotřebné. Tudy vede cesta z chudoby. Najde ji i nepohádkový pár Lída a Standa?
Ve svém dopise nepíše Lída o zdravotních problémech nikoho z nich. Pokud chce hledat ve svém životě štěstí, tak tady ho má. Být zdravý je skutečné štěstí. Uvědomuje si to vůbec? Jak asi vnímají svět nevzdělaní lidé? Chudá skladnice má jen základní vzdělání a její partner podle jejích slov sotva „prolezl učňák“. Moc toho zaměstnavatelům nabídnout nemohou a tak Lída pracuje jako skladnice za 20 000 čistého. S rodinným rozpočtem ji moc nepomáhá ani její partner. Naopak, táhne všechny ke dnu. Do života od výplaty k výplatě. Tak má vypadat role muže v rodině?
I se sotva „prolezlým učňákem“ se dá dnes slušně v dělnické profesi vydělat. Šikovným řemeslníkem nepohádkový princ Standa jistě nebude, ani někým kdo nemá problém pořádně máknout. Vypadá to na lempla z poslední špatně placené štace. Určené většinou pro invalidy, kteří už tolik možností získání práce nemají.
Standa pracuje jako ostraha objektu a i při zaplacení nočních směn bere mizerných 22 000 čistého. Hlavně se moc nenadřít, klid a pohoda. To bude asi životní vize chudého lepla. Ovšem i s takovou částkou by rodina celkem slušně vyžila, ale…
A jsme zase u toho. „Živitel“ rodiny platí 3000 alimenty a k tomu splácí dluhy 5000 měsíčně. Už tak malý příjem se mu smrskne na 14 000 a tím to ovšem nekončí. Poslední hřebíček do rakve rodinného rozpočtu zatluče Standa prokouřením 2000 korun. Kouřit musí, i kdyby na dárky pro děti na Vánoce nebylo.
A tak to ve vlastní vinou chudé domácnosti asi dopadne. Děti mohou na dražší dárky zapomenout. Kolo a telefon zůstanou jen nesplněnými a prokouřenými sny. Skladnice Lída ještě doufá v předvánoční prémie od zaměstnavatele. Snad ji poslední možnost jak koupit dětem aspoň něco vyjde a skromné Vánoce zachrání. I z mála se dá radovat. A její štěstí?
O tom píše na konci dopisu. Tam píše o svých dětech. Žijeme skromně a myslím, že jsou stále v pohodě. Máme štěstí, že nám nic nevyčítají. I takovou podobu může mít štěstí a lze chudé skladnici a její rodině přát, aby jim co nejdéle vydrželo. Je moc vzácné.
A co nepohádkový princ Standa? Zadlužený lempl, který táhne celou rodinu ke dnu. Je mu aspoň u chudé štědrovečerní nadílky trapně a hanba ho fackuje? Měla by ho pořádně profackovat.
