Článek
Žijeme ve zvláštním světě, na jednom jeho místě lidé umírají hlady a na druhém ohrožuje společnost obezita. Už dávno neplatí, že blahobytný pupek je symbolem bohatství, chudí lidé jsou hlady hubení a nemocní. Civilizace se posunula. Chudí lidé jsou obézní a nemocní. Tomu se říká pokrok a cesta vpřed.
Kam? K jakému druhu šílenství z blahobytu a nekontrolovaného konzumu dojdeme? A jaké situace budeme muset jako společnost řešit? Jeden z návrhů už je v mediálním prostoru.
Britský premiér Kair Starmer navrhl, že by obézní nezaměstnaní mohli dostávat léky na hubnutí zdarma ve formě injekcí. Obezita jim brání pracovat.
Tento způsob by podle něho měl velmi pozitivní dopad na britské hospodářství, umožnil by nezaměstnaným znovu se vrátit do práce a ušetřil by i výdaje britského zdravotního systému.
Jistě, pane premiére…
Nebo spíše počesku? Pane Vachmajstr, vy jste hlava! Nevím, zda úvahy britského premiéra sahají tak daleko a zahrnují i možnost, že se obézním nezaměstnaným do práce jenom nechce. Proč se také honit, když sociální systém je nastaven tak, že se i nezaměstnaní mohou nezdravě vykrmit a jiný životní styl jim nic neříká.
Léky na obezitu v podobě „hubnoucích“ injekcích už jsou na trhu. Pokud ovšem někdo není ochoten změnit svůj životní styl, není to celkem k ničemu. Tím spíš, že nikdo nezná vedlejší účinky tohoto nového a moderního způsobu boje s obezitou. Ty se mohou projevit až dlouhodobě. Tato „léčba“ nikdy nemůže nahradit zdravý životní styl, zdravé stravování a fyzický pohyb. A v neposlední řadě pochopitelně nedodá nikomu zájem pracovat.
Britská společnost není jediná, která začíná vážně brát problém viditelný všude kolem nás. Statistiky ani nejsou potřeba, obézních lidí přibývá. Starých i mladých. Zdravotnické pokladny stojí léčba zdravotních problémů spojených s obezitou stále víc. Nejsou to žádné drobné částky a stále se zvyšují. Přitom jde o problém, kterému se dá správným životním stylem snadno a i příjemně vyhnout. Většina obézních se prostě jenom „vyjedla“ a nemají vůli či ochotu svoje špeky řešit.
Zvlášť v Česku mohou mít obézní lidé pocit, že léčba jejich problému, který si většinou vlastní vinou způsobili přejídáním, řešit nemusí. Zdravotnictví je přece „zadarmo“. Tak co? Kdo by se zajímal o to, že ve skutečnosti zadarmo není a jejich léčbu musí zaplatit ostatní pacienti…
Peníze na jejich zbytečnou léčbu chybí jinde. Tak to prostě je.
Přidávat do zdravotnictví stále větší objem peněz? A co jiné řešení, peníze navíc by mohli platit lidé, kteří nejsou ochotni svůj problém řešit. Jsi obézní a nezajímá tě to? Tak co s tebou?
Zaplať!
To by celkem šlo. Nebo ne? Svou nadváhu a změnu životního stylu si může každý vyřešit sám. Zde solidarita není potřeba. Nač platit léčbu někomu, koho vlastní zdraví nezajímá?
