Článek
Neměl bych opravit nadpis? „Pronajmout byt mladým s dítětem? Už nikdy!“ nebo „Pronajmout byt Romům? Už nikdy!“. Komu vůbec pronajmout byt? Kdo je vůbec rizikovou skupinou? Jak ji poznat? Podle čeho se řídit při výběru budoucího nájemníka?
Mohu tedy nabídnout vlastní zkušenost, doplněnou zkušeností z blízké rodiny a výsledky několika pokusů o pronájem bytu.
Je důležité, kde se byt nachází? Ano. Nájemce na malém městě má přece jen výhodu. Místní pochybné existence jsou veřejně známé a pokud se jedna z nich objeví jako zájemce o bydlení, už není třeba nic řešit. To je celkem jasná situace.
Ne vždy to tak musí být. Na první pohled hned nemusí být jasné o koho jde a tím nemyslím příslušnost k minoritnímu etniku. V našem menším městě žije i malá skupina starousedlíků - Romů, se kterými nejsou moc velké problémy. A pokud přišel mladý a slušně vypadající pár s dítětem, jehož polovičku tvořila mladá Romka z dlouholeté místní komunity, neměl jsem problém jim pronajmout byt.
První měsíc to fungovalo dobře. Nájemné zaplaceno. Kauci jsem nepožadoval. Nikdo se zájemců o byt na ni neměl, a tak jsem to zkusil bez ní. Chyba. Pak nastal problém. Přítel Romky a otec jejího dítěte (nebyl to Rom) zmizel. Přímo do bytu si pro něho přišla policie. Nevím, o co šlo, ale už se neukázal. A to vypadal tak solidně a slušně…
Nájem už nikdo neplatil a já jsem se ocitnul v pozici asociálního vydřiducha a rasisty, který chce vyhodit romskou maminku samoživitelku na ulici. Tak jednoduché to pochopitelně není, vlastně jsem nemohl dělat vůbec nic. Jen počítat ztráty a platit ze svého energie. Nakonec jsem mohl být rád, že patová situace trvala jen čtyři měsíce a nechtěná nájemnice se i s dítětem přesunula za pomoci své rodiny do azylového domu. Z dluhu jsem pochopitelně neviděl ani korunu.
Nakonec jsem jako nájemce vyhrál bingo. Paní čerstvě v důchodu, která již bydlí v bytě skoro patnáct let. Párkrát sice také měla problém nájemné zaplatit, ale splátkový kalendář vždy dodržela a každý dluh splatila. Stará škola.
A další mladí nájemníci? To už není naštěstí moje osobní zkušenost. Mladý slušně vypadající pár si pronajal byt. Majitel chtěl pouze jednoměsíční kauci. Je přece solidární vyjít vstříc mladým. Půl roku vše probíhalo v pohodě. Pak vše skončilo a mladí se přestěhovali jinam, poslední nájem nikde. Kontakt žádný. Prostě zmizeli neznámo kam. To skončilo relativně dobře.
Tedy skoro, až do prohlídky opuštěného bytu. Všude vrstvy špíny, zničená kuchyňská linka, podlaha a zapatlané plesnivé stěny v místě kde plíseň nikdy nebyla. Mládežníci byli úplná nekulturní prasata bez jakéhokoliv respektu k cizímu majetku. Nová škola?
Majitel bytu po vyčištění a opravách v hodnotě která zdaleka přesáhla zisk z nájemného raději nechal byt prázdný. Pokud je v Česku prázdných 200 000 bytů, tak se tomu ani trochu nedivím. Sehnat slušného solidního nájemníka je celkem problém a mnohým majitelům jedna nebo i více negativních zkušeností úplně stačí.
Když nastanou problémy, tak to jsou oni, kdo tahají za kratší konec a dostat neplatícího nájemníka z bytu je velký problém. To i v případě, že byt zničí. Z takových lidí pak nedostanete ani korunu. V nejlepším případě směšnou částku, která nic neřeší.
A co nová státní iniciativa? Obec má být garantem nájemníků? Doplatit za ně dluhy z nájmu a energií, škody ve zničeném bytu? Zaplatit je z peněz, které jim poskytne stát z našich daní.
Dotovat zloděje a lůzu? Kdo neplatí nájem a energie je u mě zloděj a kdo zničí zařízení bytu patří ke spodině společnosti. Proč pořád takovým lidem cpát peníze?
Pro majitele bytů možná nějaká jistota, ale kolik z nich to bude riskovat? Pokud opravdu dojte k problému, bude to ve skutečnosti tak fungovat? Bude chtít někdo podstoupit únavnou a „nekonečnou“ byrokracii s dokazováním úhrady škody? Bude někdo chtít riskovat zničený byt. Škody možná částečně někdo zaplatí. A co vložený čas, promarněnou energii kolem toho všeho a nervy?
A co lidé neplatící nájem a ničící zařízení bytu? Ti budou pořád vysmátí a budou čekat až se o ně „někdo“ postará a bude jim do nekonečna dávat další a další šance? A stále je uplácet penězi za nic?
