Článek
Eutanazie. Pro někoho slovo plné naděje na dobrou a důstojnou smrt, pro jiné skoro sprosté slovo svádějící ke zločinům v podobě vraždění starých a nemocných lidí.
V titulku jsem použil výraz romantická eutanazie. Byla to taková první myšlenka, která mě napadla při přečtení nedávno medializovaného případu z Nizozemí.
Zemřeli ruku v ruce.
Bývalý nizozemský premiér D. van Agt zemřel při eutanazii ruku v ruce se svou manželkou Eugénií, se svou milovanou ženou. Ta mu byla oporou v manželství trvajícím více než 70 let, o které stále mluvil jako o „svém děvčeti“. Oběma bylo 93 let a delší dobu už byli oba vážně nemocní. Rozhodli se společně pro důstojný odchod a společnost jim k tomu dala příležitost.
Kdo z vás by chtěl po dlouhém a naplněném životě zažít něco takového?
V titulku jsem použil i výraz zoufalství. I to je první myšlenka, která mě napadá při smutném čtení o smrti českých seniorů. Tak tedy domů. Případ z Česka.
Senioři odešli ze světa společně. Muž ženu ubodal, pak se oběsil.
Také staří a dlouholetí manželé. Oběma bylo 88 let a už delší dobu byli vážně nemocní. Zanechali po sobě dopis na rozloučenou, ve kterém píší, že se rozhodli pro společný odchod ze světa. Kruté a nedůstojné. Společnost jim nedala jinou možnost.
Kdo z vás by chtěl po dlouhém a naplněném životě zažít něco takového?
Dva v podstatě stejné případy s tak rozdílným koncem. Proč i v Česku nemají lidé, kteří se rozhodnou odejít, možnost důstojné a dobré smrti? Proč musí volit tak drastické, zoufalé a nedůstojné odchody ze života? Nemusí to tak být…
Mnou uvedený případ z Česka je už staršího data. Není ovšem ojedinělý. Čas od času se objeví, jako špička ledovce, informace o společné sebevraždě starých a už vážně nemocných manželů nebo starých nemocných či smutkem po odchodu partnera trpících osamocených lidí. Zoufalí staří nemocní lidé musí volit zoufalé činy.
„Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody na dobu až 6 let“. Takový zákon platí u nás. Pokud by byl „viníkem“ lékař, znamená to pro něho konec v jeho profesi.
Posledních deset let u nás proběhlo několik nesmělých pokusů o legalizaci eutanazie. Vždy bez úspěchu. Kdy se přidáme k zemím, kde je povolena aktivní eutanazie? I já bych si v případě potřeby rád vybral dobrou smrt. Není snad nutné se v beznaději a bolestech nedůstojně trápit až do úplného konce. Kvůli komu? Kvůli čemu?
Aktívní eutanazie je legální pouze v několika zemích.
Kanada, Kolumbie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko a Nový Zéland.
Seneca: „Vždy uvažujme o kvalitě života, ne o jeho délce“
