Hlavní obsah
Lidé a společnost

Rusofil Jindřich Plachta. Nadšený komunista a přítel Slánského

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: pixabay

Jindřich Plachta byl nejen velký herec, ale i velký a především naivní komunista. Jeho velké role není třeba představovat. I v té nejmenší dokázal vyniknout. Často hrál nesmělé a naivní postavy.

Článek

Takové, jakým byl  ve svém životě i on sám. Osobně si nejvíc považoval své role hokynáře ve filmu Kluci na řece, který vznikl ve spolupráci s jeho přítelem Vladislavem Vančurou. Ten mezi prvními intelektuály vstoupil do KSČ.

Kdy vstoupil Jindřich Plachta se neví. Měl silné sociální cítění. Byl celý život nadšeným komunistou a ve své naivní víře, že co komunista, to slušný člověk setrval až do smrti. On sám slušným člověkem byl a mnohokrát to prokázal. Jiní soudruzi na tom byli ovšem poněkud jinak…

Byl i velký rusofil. Jako malý chlapec žil s rodiči v letech 1910-11 v tehdy ruském Bachmutu a zde získal k ruskému národu velmi pozitivní vztah. A i ten mu vydržel.

Jeho blízký přítel Vančura byl oficiálním členem české delegace a účastnil se oslav 10. výročí VŘSR. Z Ruska se vrátil a z toho co viděl byl v šoku. Hladomor, utlačování a systém, ve kterém lidský život nemá cenu. Ze své komunistické víry byl vyléčen a z KSČ vystoupil.

Se svým přítelem Plachtou o tom musel Vančura jistě mluvit. Byl to jeho blízký přítel, jezdili spolu na výlety i na společné dovolené. Proč jeho zkušenost neovlivnila Plachtu se neví. Nechtěl tomu věřit? Zůstal komunismu a rusofilství věrný. Už je jen teoretická otázka, jak by jeho naivní víru ovlivnil vykonstruovaný proces a smrt na popravišti Rudolfa Slánského - bývalého generálního tajemníka KSČ a především jeho přítele, kterého znal od dětských let.

Jindřich Plachta zemřel v roce 1951 a této „léčby“ se nedožil. Kdoví, zda by pochopil, že ne každý komunista je slušný, a věřil by ve zradu Slánského. On sám se snažil chovat podle své naivní komunistické víry. Odmítl dědictví po otci, který vlastnil v Plzni činžovní dům. Na smrt nemocný a zklamaný otec mu ještě z nemocnice psal, že nic neukradl, nikoho nevykořisťoval a na vše si vydělal. Vše marné. Komunista Plachta měl pocit, že koná správně.

Ten samý pocit jistě měl i při svých dobrovolných brigádách kam chodil budovat komunismus. Fáral i do dolů. Jeho víra nepomohla jeho chatrnému zdraví, pro které bylo brigádnické budování komunismu velkou zátěží a zemřel ve věku pouhých 52 let.

Zemřel jako naivní, ale slušný člověk. Za okupace se nezašpinil s nacisty, pomáhal ženě svého přítele Vančury, který byl nacisty popraven, a slušně se zachoval i po válce. Svědčil i k nelibosti soudruhů ve prospěch šéfa Barrandova M. Havla, který byl nařčen z kolaborace.

Jeho předčasná smrt byla velká škoda pro českou kulturu, kterou mohl obohatit spoustou dalších nezapomenutelných rolí. A především se mohl dožít toho, aby viděl jak to s tím budováním komunismu nakonec dopadlo a v roce 1968 by ho jistě přešlo i rusofilství…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz