Článek
Poznali se na začátku roku 1919 v Ufě, kde Alexandra Lvovna pracovala v tiskárně. Zástupce velitele politického oddělení bolševické 5. armády Jaroslav Romanovič Gašek, byl jistě dobrá partie. V té době již třetím rokem abstinující, zdravý muž v nejlepších letech ji také imponoval svým odporem k alkoholu. Jako velitel dokázal i přes velký odpor místních mužiků prosadit, aby se celý sklad vodky vylil do řeky.
V roce 1920 byla svatba. J. R. Gašek, který nepočítal s návratem ke svému starému způsobu života a ani do rodné země, nepokládal za nutné sdělit své nastávající, že v zemi o které předtím nikdy neslyšela, už jednu manželku má a spolu s ní i syna.
Život a především bolševická strana rozhodla však jinak. Její člen a funkcionář J. R. Gašek se měl vrátit do rodné země a s pomocí kontaktů a peněz se podílet na bolševické revoluci v Československu. Jak bolševici, tak i jeho manželka Šura to viděli dost nerealisticky a naivně. Do roka mělo být vše hotovo a soudruh J. R. Gašek se i s Šurou měl vrátit zpět do Ruska. Jeho ruská manželka se svou rodinou s tím počítala.
Do Československa přijeli ke konci roku 1920. Stačilo pár hodin v Praze, aby se Jaroslav Hašek probral do reality. Žádné bolševické nálady pro revoluci zde nenašel, jeho kontakty byly v kriminále a ostatní soudruzi, kteří zůstali na svobodě na něho hleděli s nedůvěrou. Známý recesista a opilec má být bolševický komisař, který má organizovat revoluci? A za co? Německé marky, které na to v Moskvě Hašek dostal, zatím znehodnotila inflace. Revoluce se nekonala.
Pro Šuru to musel být šok. Žádná revoluce a rychlý návrat do Ruska. Stačilo pár dní v Praze a z reality frustrovaný Hašek i pod vlivem svých starých kumpánů začal opět pít. Abstinent, soudruh a revolucionář Gašek Šuře zmizel. Vrátil se do starého života. To největší zklamání ji ještě čekalo. Její manžel jí už nemohl tajit, že už jednu legitimní manželku má a s ní i syna.
Z Jaroslava Haška se stal za pár dní pobytu v rodné zemi zrádce, opilec bez peněz a budoucnosti, trestně stíhaný bigamista a v očích své ruské ženy především podvodník a lhář. Přesto vše ho neopustila.
Důležité období jejich života nyní přeskočím a přesunu se v čase na začátek roku 1923 do Lipnice.
Umírající Hašek ještě stačí před svědky sepsat závěť, kde vše odkazuje své ženě. Je zajímavé, že pro československé úřady je Alexandra Lvovna Hašková jeho legitimní manželka. Soud řešící bigamii díky ignoraci Haška neproběhl a pak se na celou věc zapomnělo a už nikdo nic neřešil.
Domek v Lipnici byl Haškovým majetkem. Mohl si ho koupit a upravit už z uspořených peněz ( žil v něm jen několik měsíců). Pracoval jako redaktor a jeho Švejk začínal mít velký úspěch mezi čtenáři. Zisk z něj se začínal zvyšovat. Už to svědčí o tom, že Hašek ve skutečnosti nebyl žádný nezodpovědný notorický opilec a troska. Pravdou ovšem je, že pil hodně a zůstaly po něm dluhy. Ty však byly v poměru k nastávajícím ziskům z jeho díla bezvýznamné.
Šura zdědila domek a výnos z manželova postupně čím víc populárního a i ve světě uznávaného díla. O ten se ovšem musela soudit a po ukončení dědického řízení nakonec získala nárok na 9 šestnáctin výnosu ze Švejka. Zbytek získal Haškův nezletilý syn (jeho otec mu v závěti nic neodkázal, svůj podíl získal ze zákona).
V domku č.185 to začalo krátce po Haškově smrti žít. Mladá, veselá a finančně zajištěná vdova začala dohánět, co jí v manželství nebylo dopřáno. Přes den poflakující se Šura začala pořádat čajové dýchánky, na které zvala Rusky z okolí a začala se zajímat o mladé muže, kteří se stali častými hosty v jejím domě.
Zábava byla na zdejší poměry velice uvolněná a Šura si dopřávala vše, co jako trpělivá žena nemocného a často opilého muže v životě promeškala (Hašek měl vzhledem k nechutnému zážitku z dětství odpor k sexu a jsou i spekulace, zda nebyl homosexuál).
Její životní styl byl skandální a moc se nelíbil místním panímámám. Následoval trest. Na jedné místní zábavě si na ni počkaly na záchodě, potřely ji dehtem a posypaly peřím.
Zastání získala Šura u jednoho z mladíků, kteří ji navštěvovali. Medik Zapletal byl ruský emigrant a studoval za její peníze. Stýkala se s ním už za Haškova života, byl to „rodinný přítel“, kterého společně poznali už při své cestě z Ruska.
Nyní už MUDr. Zapletal si Haškovu vdovu i s jejími dividendami z jeho díla vzal za manželku a přestěhovali se spolu do Šurou zakoupené vily v Holešovicích, kde měl lékařskou praxi.
Ke své mecenášce a manželce se nezachoval MUDr. Větrný (Zapletal si změnil jméno) dobře. Šura začala mít problémy. V době okupace, kdy bylo vydávání Švejka zakázáno, skončil zdánlivě nekonečný zdroj jejich financí. Nesnadná doba byla začátkem i její duševní nemoci. Začala být na obtíž a manžel ji nemilosrdně vystěhoval do zahradního altánku.
Po ukončení války emigroval a bezmocnou Šuru nechal na pospas osudu. Dividendy z Haškova díla jí začaly opět chodit a tak se vždy našel nějaký „opatrovník“, který se na ní přiživil a postaral se o ni.
Alexandra Hašková - Zapletalová zemřela v roce 1965.
