Článek
Nejsou to vlastně správné smutné počty. Těch zoufalých matek je víc, stejně jako celkového počtu obětí. Otec vraha, a i táta s miminkem, zavražděných na „zkoušku“ v Klánovickém lese. Zoufalá musí být i matka vraha. I ona přišla o dítě, a navíc musí žít s pocitem, že porodila a vychovala zrůdu. Masového vraha.
Po půl roce bylo ukončeno vyšetřování a s ním i prověřování zásahu a práce policie.
Vyšetřování nic nového nepřineslo. Masový vrah jednal sám, z touhy pomstít se celé společnosti. To také uvedl v dopise na rozloučen. Něco podobného se stalo v Česku před více než třiceti lety (1973), kdy ze stejnou motivací zabila 8 lidí Olga Hepnerová najetím náklaďáku do čekajících lidí na autobusové zastávce.
Zcela výjimečný a málo pravděpodobný případ. Tohle nikdo nečeká. Jen generálové po bitvě jsou vždy ze všech nejchytřejší. To už je ovšem pozdě…
Závěrečná zpráva GIPS hodnotící práci policie na tomto případě mluví jasně.
„Policisté udělali maximum možného, pracovali efektivně a rozhodovali logicky. Policie této události zabránit nemohla.“
Nikdo z policistů není podezřelý ze spáchání trestného činu. Není tedy pochopitelně důvod za neexistující pochybení a dobrou práci policie na tomto případě, převzít politickou zodpovědnost.
Z čistě lidské empatie je přirozené, že je nám líto obětí masakru a jejich nejbližších příbuzných, které musí jejich smrt prožívat.
Jména většiny obětí nejsou ani známa a pokud jsou, jejich rodiny si nepřejí jejich smutný osud dál medializovat. Takový je přístup naprosté většiny. Vrah je mrtev a už se nedá nic vrátit. Stalo se, co nikdo nepředpokládal. Oběti byly ve špatný čas na špatném místě.
Z tohoto přístupu se nejvíc odlišuje prožíváním bolesti a zoufalství mediální „matka oběti“. Zabité studentky Elišky. Její už často nemístné exhibování, hledání konspirací a snaha hledat další viníky, je už jen projevem nezvládnutého zoufalství. I to se dá pochopit, nikdo dopředu neví, co by s ním smrt jeho dítěte udělala a jak by celou situaci zvládnul.
Osamělá matka, žijící pouze sama s dcerou, to má jistě nejtěžší. Zhroutil se jí celý svět a podle toho se chová. Je to sice nevhodné, smutné, ale pochopitelné.
Asi si ani nevšimla, že se na její smutné mediální exhibování nabalují hyeny, které ji neváhají využít k politickému boji a šíření různých konspirací a nesmyslů.
Ta jistě s logickým výsledkem vyšetřování a se zprávou GIPS spokojena nebude. S ničím nebude nikdy spokojena. Nelogickým případům a takovým, které jsou ve svém počtu zcela výjimečné a někdy se stanou poprvé v historii, dost dobře zabránit nejde.
Stanou se a viníkem je pouze vrah.
Ukončení vyšetřování případu a zpráva GIBS pochopitelně spekulace, konspirace a šíření nesmyslů nezastaví.
Tak už to je.
Lze jen doufat, že už se toho nebude účastnit mediální „matka oběti“, paní Šimůnková a raději vyhledá odbornou lékařskou pomoc. I ona sama je obětí šíleného střelce, který chtěl způsobit co nejvíc bolesti.
To, co předvádí, ji nepomůže a snad najde jinou a lepší cestu, jak se vyrovnat se ztrátou své jediné dcery…
