Článek
Prázdniny! Děti se radují a my rodiče řešíme problém. Kam s ním? A za kolik? Jak vyplnit dny dětského volna tábory, odpočinkem, aktivní zábavou a hrou. Čím menší školák, tím větší starost. V minulosti to měli rodiče jednodušší, hlavně na venkově. Kam s ním? Na pole a dřít! Bylo by jistě zajímavé sledovat zklamáním protažené či přímo hrůzou vyděšené obličeje dnešních školáků, kdyby jim rodiče nabídli podobnou prázdninovou „zábavu“.
Kde udělala Marie Terezie chybu? Její pokroková školní reforma z roku 1774, doplněná dekretem o dva roky později, měla umožnit všem dětem od 6 do 12 let povinnou školní docházku. S tím vznikla i potřeba prázdnin. Ty hlavní, mimo církevní svátky, byly určeny na podzim. Od 21.září do 31.října. Školní rok tedy začínal 1. listopadu. Chyba! Hned na začátku se narazilo na realitu. Poddaní české královny neposlouchají a místo do školy raději posílají dřít své děti na pole. K čemu jim je vzdělání? K ničemu. Šlo o přežití a každá ruka na práci byla potřeba. I ta malá a slabá.
Jak to vyřešit? Vlk se nažral a koza zůstala celá. Přesunout prázdniny na léto do doby žní. Děti mohly dřít dál na poli a to bez toho, aby zanedbávaly školní docházku. Josef II. to potvrdil a první změna datumu prázdnin byla na světě. Ta první se uskutečnila už po deseti letech a rok 1787 byl rokem prvních letních prázdnin. Ať žije Josef II! Sláva! Děti jistě i tenkrát měly radost, hlavně ty z měst a bohatších rodin, které nemusely dřít na poli.
Ani tato změna dlouho nevydržela. O pár let později se začal řešit další problém. Prázdniny jsou příliš dlouhé a mají negativní dopad na vzdělání. To si jistě i dnes myslí spousta rodičů. Jejich dětský prázdninový pohled a názor, že prázdniny jsou příliš krátké, je pryč. Vše je relativní. V roce 1805 to bylo vyřešeno tak, že letní prázdniny byly zkráceny s doporučenou délkou na maximálně pět týdnů. Někde byly prázdniny kratší a v některých školách se učilo bez přestávky.
Tato změna vydržela až do roku 1870, kdy byly prázdniny rozděleny na 6 týdnů. Je třeba si ovšem uvědomit, že v té době bylo mnoho církevních svátků, kdy se do školy nechodilo. S postupujícím úpadkem vlivu církve na společnost (díky Bohu) a rušení jejich svátků nastala i potřeba navýšení dnů školního volna. Prázdniny byly v roce 1882 prodlouženy na 8 týdnů a přiblížily se dnešní podobě. Ta byla určena až v Československu v roce 1925. Slavíme 100 let dlouhých letních prázdnin!
Tak co, školáci, vážíte si toho? Máte se jako prasátka v žitě a to ještě není vše. Co takhle chodit do školy sedm dní v týdnu? Dřív se chodilo do školy i v sobotu dopoledne a neděle patřila církvi a její nedělní škole. Volné neděle jsou od roku 1905 a volné soboty od roku 1914.
Nyní oslovím nás, staré vykopávky. Volné soboty? Ne tak docela. Pamatujete? Soboty byly za socialismu pracovní a to platilo i pro školáky. Školní soboty byly zrušeny až v roce 1968 a i potom se občas chodilo do školy v sobotu. Pracovní soboty byly i nadále. Sice nepravidelně a moc jich nebylo. Jako „náhrada za svátky“. Pětiletky se musí plnit a socialismus budovat. Jaký je ten slavný den, kdy se naposledy šlo do školy i v sobotu? 11. března 1989.
Hurá na prázdniny!! Brutální útok na nervy rodičů a především jejich peněženky začíná…
