Článek
V prvních poválečných filmech si mezi roky 1946 až 1949 zahrál další maličké chlapecké role, už pouze anonymní. Vidět ho můžeme i ve známých a slavných filmech Hostinec u Kamenného stolu nebo Pytlákova schovanka.
Zdeněk Borovec se narodil v roce 1932 a jako každý dětský herec té doby nejdříve vystupoval v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Jeho dětský hlas zněl nejdříve z rozhlasu a jako herec si měl možnost zahrát jako host v letech 1943 až 1946 i v Národním divadle.
Jeho krátká herecká kariéra skončila v jeho sedmnácti letech a jeho životní cesta šla jiným směrem. Stále ovšem chtěl zůstat u filmu a to se mu také podařilo. Po maturitě začal studovat na FAMU obor dramaturgie a scenáristiky, kde byl jeho spolužák i Miloš Forman. Studium absolvoval v roce 1956 a hned na to nastoupil jako scenárista a dramaturg Filmového studia Barrandov. Zde pracoval v letech 1956 až 1958.
V té době už začala jeho kariéra úspěšného autora textů, nejdříve skládal texty k písním které byly napsány pouze pro film. To hlavní mělo v jeho životě teprve přijít. V té době jistě netušil, že se stane nejplodnějším a asi nejslavnějším českým textařem a jeho dílo z úst mnoha slavných populárních zpěváků bude mít možnost slyšet a ocenit dlouhodobě miliony posluchačů.
Ocenit? Autoři textu i hudby zůstávají často trochu anonymně v pozadí. Hlavní slávu a popularitu získává především zpěvák často už i zlidovělých hitů. Málokdo si vzpomene i na autora textu.
Vzpomene si někdo na Zdeňka Borovce při poslechu asi jeho nejznámějšího textu? Titulní text písně se známého seriálu Chalupáři, v podání Waldemara Matušky zná asi každý a za chvíli nás čeká i další zlidovělý známý text. „Vánoce, vánoce přicházejí…“
Těch textů bylo nakonec skoro 2500 a při pročítání názvů skladeb, které byly často zpívány v té době velmi populárními zpěváky, zbylo jen pár známých letitých hitů které je možno občas slyšet z rádia i dnes. Další velká většina názvů písní a textů k nim mě osobně nic neříká, také je už to velmi dávno a takový pamětník zase ještě nejsem.
Dávno…
Píše se rok 1959 a Zdeněk Borovec objevil „zlatý důl“, nastoupil jako dvorní textař, na místo moderátora Vladimíra Dvořáka, k orchestru Karla Vlacha. To mu umožnilo stát se prvním profesionálním českým textařem na volné noze. Mimo to později vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textů.
Ano. Už je to opravdu dávno a pro někoho jako já, kdo prožil dětství a mládí v sedmdesátkách a osmdesátkách je to celkem směšná vzpomínka. Velký omotýlkovaný orchestr s dirigentem a s ním zpívá předpisově oblečený zpěvák v černém obleku a motýlku. Taková tehdejší vyžadovaná uniforma socialistických umělců. Brrrr…
Za nás, tehdejší mladé a posluchače Olympicu (i pro ten napsal Zdeněk Borovec jeden text) nebo Katapultu a hlavně málo dostupné západní muziky, směšná vykopávka, trapárna a šaškárna.
Nejsem z těch, kteří už propadají stařecké nostalgii a slova textu uznávaného textaře ze známé písně Karla Gotta, „Když já jsem byl tenkrát kluk, to zněly písně líp a sladší měly zvuk…a zelenější listí, tráva a tak dál“, jsou opravdu moudrá a výsměšná pro takový druh myšlení a je dobré si je ve stáří připomenout…
To jsem trochu odbočil. Každá doba má ovšem svoje a své starší posluchače. Orchestr Karla Vlacha byl mezi staršími v mém mládí jistě oblíbený a zpívali v něm populární zpěváci. Yvetta Simonová, Milan Chladil, Karel Hála a další. I tehdejší skutečná esa Karel Gott nebo Waldemar Matuška.
To byl ovšem pouze začátek, později začal Zdeněk Borovec psát texty i pro další zpěváky. Asi nejvíce pro Helenu Vondráčkovou a Jiřího Korna. A i pro jejich tehdy populární duety. Tyto texty znám z dětství a mládí i já.
Můžeme si připomenout ty nejznámější.
Helena Vondráčková
A ty se ptáš co já, Dvě malá křídla tu nejsou, Přejdi Jordán
Jiří Korn
Zpívat jako déšť, Hotel Ritz, Ne, maestro, Žal se odkládá
a jejich společné duety.
Každá trampota má svou mez, Já půjdu tam a ty tam
Karel Zich
Máš chuť majoránky
Waldemar Matuška
Když máš v chalupě orchestrion, Hříšník a fláma, Holky já mám všechny rád
Karel Gott
Když já byl tenkrát kluk, Už z hor z ní zvon, Jdi za štěstím
To je jen malý výčet písní a textů, jak si je pamatují já. Kdo má možnost jít dále do minulosti a poslouchal tento druh hudby, si jistě vzpomene na spoustu dalších.
Sám Zdeněk Borovec byl vynikající zpěvák a dokázal dobře vystihnout, co komu sedne a jistě myslel i na posluchače. Měl široký rozsah. Můžeme zde najít krásné básnické texty tak i vyžadované odrhovačky, což v případě textu pro děti nevadí.
„Ztratila Lucinka bačkorku.....“
I to je známý popěvek, který nás navede do soukromého života slavného textaře a můžeme si poslechnout otextovaný dětský příběh jeho dcerky. Jeho jediná dcera Lucie se manželům Borovcovým narodila v roce 1956. Dva roky po svatbě, kdy se jako pár poznali na studiu.
Pokud má někdo pocit, že jsem se o době kdy uznávaný textař začínal tvořit a později napsal většinu textů a i o některé jeho tvorbě nevyjádřil moc uctivě, tak to musím napravit. Bude to také tím, že tvořil opravdu dlouho a doba se za tu dobu v oblasti hudby hodně proměnila. Můj hudební vkus je ovšem stálý a se socialistickou lidovou pop muzik nejde moc dohromady.
Nakonec musím vyseknout pro Zdeňka Borovce hlubokou poklonu za poslední část jeho tvorby. A tou je jeho práce libretisty a textaře, kterou je slyšet ve známých a populárních muzikálech. Ke konci svého života stihl dokončit tři.
Jeho umění jsme mohli obdivovat na představení muzikálů a jejich nahrávkách.
Tím nejslavnějším jsou v devadesátkách uvedení Bídníci a Drákula. Dalším Monte Cristo.
Muzikál Kleopatra už Zdeněk Borovec nedokončil, zemřel v průběhu jeho příprav. V roce 2001 po dlouhé nemoci ve věku 69 let. Práci na muzikálu dokončila jeho dcera, také textařka Lucie Stropnická.
Stropnická? Už jen jako zajímavost uvádím, že jde o bývalou manželku herce, politika a diplomata Martina Stropnického. Dokonce dvojnásobnou. Další žena, která se z jedné chyby nepoučí.
Tím se dostáváme dál do rodiny. Vnukem Zdeňka Borovce je neúspěšný politik a hradní pán Matěj Stropnický. Pokud si někdo dodnes klade otázku, z čeho vlastně žije, tato příbuznost a nadále vyplácené autorské honoráře jeho dědy mu mohou dát snadnou odpověď…
