Článek
Dnes je ten legendární den, kdy svět přestane dávat smysl a logika si bere dovolenou. Dneska se všichni rozdělíme na dvě skupiny: na ty, co nachytají, a na ty, co budou nachytáni, přičemž ta druhá skupina si ještě dlouho bude myslet, že patří do té první. A někde mezi nimi bezradně stojí hrstka skeptiků, kteří už včera prohlásili, že dnes nevěří ani vlastním ponožkám. Ano, přátelé, je tu apríl – svátek, kdy pravda vzbuzuje podezření, lež je považována za výborný nápad a realita je tak pružná, že by ji nezvládli ani v gymnastice.
Jak to celé začalo? (Kdybychom to tak věděli…)
Představte si Francii v 16. století. Král Karel IX. se jednoho dne rozhodl, že Nový rok bude v lednu, a ne v dubnu, protože… proč ne? Na tom přece vůbec nezáleží. Bohužel, zapomněl zmínit tuhle změnu většině poddaných, kteří si dál vesele 1. dubna přiťukávali na další skvělý rok, zatímco v lednu jen zmateně mrkali do sněhu. Kdo se odmítal přizpůsobit, dostal jako dárek prázdné krabice a papírové ryby na záda, což byl v překladu středověký způsob, jak někomu říct: „Gratuluji, jsi mimo realitu.“
Někteří historici ale tvrdí, že to všechno začalo už ve starověkém Římě. Tam totiž slavili svátek Hilaria, kdy se lidé oblékali za někoho jiného a pak s vážnou tváří tvrdili, že jsou třeba samotný císař. Pokud skutečný císař náhodou neocenil humor a místo smíchu si zavolal stráže, byl to jasný důkaz, že dotyčný přehnal ironii.
A nesmíme zapomenout na Indii a jejich svátek Holi – den, kdy se lidé polévají barvami a smějí se tak, že ani nepoznají vlastní babičku. Ve Skotsku mají zase Hunt-the-Gowk Day – den plný absurdních pochůzek, kdy vás někdo pošle se vzkazem k sousedovi, který vás pošle zase dál, dokud vám z toho nezačne cukat levé oko.
Jak přežít apríl a zachovat si alespoň minimum důstojnosti?
Psychologové – tedy ti, co dnes neplánují záměrně zmást své pacienty – doporučují několik zásad:
- Důvěřuj, ale prověřuj – Když vám kamarád napíše, že váš oblíbený herec otevřel azyl pro emoční podporu rajčat, zkontrolujte to. A pokud je to pravda, zvažte, jestli ten herec vůbec stojí za váš obdiv.
- Sociální sítě? Zavřít a zahodit klíč. – Dneska je to tam jak ve světě po apokalypse – každý má vlastní verzi reality, která dává smysl jen do chvíle, než si ji přečtete.
- Buďte přirozeně skeptičtí – Když vám šéf oznámí, že letos místo platu dostanete balíček pozitivního myšlení, neptejte se hned, co to znamená. Pravděpodobně ani on sám neví.
- Ironii oplácejte ironií – Když vám někdo tvrdí, že váš pes právě vyhrál taneční soutěž v Tokiu, přikývněte a odpovězte: „Jo, a já jsem mu dělal choreografa.“
Apríl jako den čisté pravdy? Tohle nemůžete myslet vážně!
Podle jedné z konspiračních teorií byl první duben původně dnem, kdy museli lidé mluvit výhradně pravdu. Vážně – žádné lži, žádné přibarvené historky. A kdo zalhal, byl veřejně zesměšněn. Tato radikální upřímnost ovšem vydržela asi tak pět minut, než někoho napadlo, že přiznat sousedovi, že mu už měsíc tajně trávíte slepice, asi nebyl ten nejlepší tah. Zvyk se tedy obrátil naruby – a místo pravdy tu máme den, kdy si všichni dělají z ostatních legraci a realita se ohýbá jako levný plast.
A teď pravdu: Co je na tom všem pravda?
Pokud jste dočetli až sem a stále máte pocit, že víte, co je pravda a co ne, gratuluji – máte o sobě přehnaně dobré mínění. Možná je to všechno výmysl, možná historická fakta, a možná vás jen tahám za nos stejně jako celý svět dneska.
Ale když už nic jiného – aspoň víte, že apríl není o pravdě ani lži. Je to oslava toho krásného zmatku, kdy se všichni tváříme, že máme věci pod kontrolou, zatímco se realita směje, až se za břicho popadá.
Takže pokud vás dnes někdo přesvědčí, že vláda zavádí povinné jogurtové pondělky nebo že v zoo začali chovat draky – usmějte se, zamávejte a nechte se unášet proudem totálního šílenství.
Apríl! Nebo možná ne? Ale kdo to může vědět…
