Článek
Na Slovensku se zrodila nová epocha, epocha pomalosti. Konečně se našel parlament, který dokázal z civilizace odstranit nebezpečný chaos způsobený lidmi jdoucími o něco rychleji než babička s vozíkem. Slovenský parlament po vážné debatě dospěl k závěru, že bezpečí chodníků ohrožují lidé, kteří mají funkční klouby. A tak přišel zákon století. Slovenští poslanci rozhodli o povolené rychlosti na chodnících, týká se i chodců.
Zatímco jiné země řeší války, inflaci a umělou inteligenci, Slovensko zvedlo hlavu a řeklo dost. Už žádné překotné cupitání na ranní autobus. Už žádné nebezpečné tempo při cestě na záchod. Teď se chodí s rozvahou, v rytmu státní byrokracie. Ideálně se zastávkami na občerstvení a kontrolu dokladů.
Nový radarový sport: běžec na útěku před močovým měchýřem
Sociální sítě se baví, policie trénuje a chodníky se připravují na invazi radarů. Slovensko se stává první zemí, kde tě může zastavit hlídka s tím, že jsi překročil rychlost tělem. Stránka Zomri už varovala: než doběhneš na toaletu, máš přestupek. Doslova.
Představte si typickou scénu. Muž po poctivém segedínu běží domů, v ruce klíče, v očích zoufalství, v nohách sedm kilometrů za hodinu. Blikne radar, zazní siréna. Policista přistoupí s blokem: „Pánko, prečo ten zhon? Načo to hnať?“ Muž zoufale ukazuje směrem k bytovce, ale zákon je neúprosný. Rychlá chůze už není potřeba, zato papírování ano.
A to vše kvůli tomu, že stát pochopil, že největším nebezpečím veřejného pořádku není korupce, ale rychle jdoucí člověk. Možná se příště dočkáme i radaru na mrkání, protože časté mrkání by mohlo působit nervózně a to, jak známo, ohrožuje stabilitu společnosti.
Když svět zrychluje, Slovensko brzdí
Ministerstvo vnitra sice namítlo, že by stačilo zakázat elektrokoloběžky na chodnících, ale proč dělat jednoduché věci, když můžeme regulovat i chůzi. Logika je pro slabé. Skutečný státník pozná velikost podle množství nesmyslů, které dokáže prosadit.
A tak zatímco svět míří k digitalizaci a létajícím autům, Slovensko sází na jistotu – šnečí tempo. Tam, kde jinde vznikají technologie pro zítřek, vzniká na Slovensku chodník pro včerejšek. Až přijde katastrofa, Slováci přežijí. Ne proto, že by byli připraveni, ale proto, že se ještě nedošourali na místo výbuchu.
Kdyby se tento zákon rozšířil, mohlo by to mít obrovský přínos. Například v politice. Kdyby se povolila maximální rychlost řečnění šest slov za minutu, polovina parlamentu by zmlkla. A kdyby se omezila rychlost vydávání nesmyslných vyhlášek, možná by Slovensko během roku dohnalo samo sebe.
Chodník jako posvátné území
Na první pohled to vypadá jako žert, ale Slovensko to myslí vážně. Konečně vznikl stát, který se stará o to, aby občané nechodili příliš svižně. Stát, který umí měřit krok a pokutovat odhodlání.
Je to v podstatě filozofie. Všichni musíme zpomalit, jinak se nám zavaří kolena i duše. Zastavit se, rozhlédnout se a zkontrolovat, zda máme aktuální tachometr v sandálech. Protože, jak víme, žádný zločin není tak zákeřný jako chůze nad šest kilometrů v hodině.
A tak nezbývá než poblahopřát. Slovensko objevilo nový způsob, jak být světové. V době, kdy ostatní zrychlují, Slováci prostě stojí. A dívají se, jak jim svět mizí v dálce. Pomalu, bezpečně, podle zákona.
