Článek
Představte si, že stojíte u benzínky, držíte pistoli v ruce a sledujete, jak palivo teče tempem, jakým stéká med po okraji sklenice v domově důchodců. Nejprve si říkáte, že pumpa asi umírá. Pak že umírá civilizace. A nakonec se dozvíte pravdu: neumírá nic, jen jste právě zařazeni do ekologického převýchovného programu.
Tenhle nápad se nezrodil v hlavě znuděného úředníka z Horní Dolní, ale na americkém portálu Electrek, kde si někdo řekl, že by bylo fajn zachraňovat planetu tím, že se záměrně znepříjemní tankování benzínu. Originální článek nese název Hear me out: instead of faster chargers, we should lobby for slower gas pumps (Vyslechněte mě: místo rychlejších nabíječek bychom měli prosazovat pomalejší benzínové pumpy) a už samotný titul dává tušit, že nepůjde o technologii, ale o výchovu.
Pro jistotu existuje i srozumitelnější české shrnutí celé myšlenky: Konec rychlého tankování: Eko plán hodlá zpomalit tankování. Elektromobilisté chtějí, ať majitelé spalováků také čekají.
Když nemůžeš zrychlit budoucnost, zpomal přítomnost
Základní logika návrhu je až dětsky jednoduchá. Když majitel elektromobilu čeká u nabíječky, musí čekat i majitel auta se spalovacím motorem. Ne proto, že by to bylo nutné, ale proto, že je to spravedlivé. Rovnost skrze zdržování. Solidarita skrze frustraci. Nová zelená matematika.
Autor otevřeně přiznává, že nejde o technické řešení, ale o psychologii. Zpomalit průtok paliva není problém technologie, ale charakteru. Čekání má bolet přesně tolik, aby si člověk začal klást otázky. Ne o klimatu, ale o tom, proč tu vlastně stojí a kdo mu tohle vymyslel.
V praxi by to znamenalo, že místo rychlého natankování si u pumpy vystřihnete menší existenciální pobyt. Stihnete projít zprávy, počasí, maily, vlastní svědomí a možná i seznam životních selhání. A pokud máte větší auto, klidně si tam můžete rozbalit kancelář, uvařit kávu a zavolat domů, že dnes dorazíte pozdě, protože zachraňujete planetu.
A teď si to představme v Česku
Zatím ano, mluvíme o Americe. Neplete se to. Jenže nápady mají nepříjemný zvyk cestovat. A tyhle obzvlášť rády. V českém prostředí by to byl sociální experiment roku. Auto tu není hračka ani ideologický statement, ale pracovní nástroj. Tady se netankuje pro radost, ale proto, že se musí.
Představa, že někdo úmyslně zpomalí tankování, aby vás motivoval ke správné volbě, by byla vnímána přesně tak, jak by si zasloužila. Jako arogantní zásah do běžného života. Fronty u pump, nervózní řidiči, kolony na odpočívadlech a pumpaři v roli neplacených vychovatelů dospělých lidí. A to všechno ne proto, že by nebylo jiné řešení, ale proto, že někdo dospěl k názoru, že nepohodlí je levnější než inovace.
Jestli tohle projde, stanou se z čerpacích stanic lázně. Budeme tam jezdit ne pro benzín, ale pro klid, ticho a hluboké přemýšlení nad tím, čím jsme se provinili. Jen s tím rozdílem, že to bude povinné a bez županu.
