Článek
Víkend utekl rychleji než nadšení z novoročního předsevzetí. Nedělní večer ještě hrdě tvrdil: „Zítra to zvládnu,“ ale jakmile zazvonil budík, duše opustila tělo a zanechala po sobě jen těžký, zpocený kus medvědího masa, který mžourá na svět s výrazem filozofa po lobotomii.
V tu chvíli by klidně vyměnil demokracii za spánkový režim. Svobodu projevu by s radostí odevzdal výměnou za svobodu nevstávat. Nezajímá ho politika, inflace ani světový mír, dokud nemá v ruce hrnek s kofeinem a v žilách alespoň třetinu života. Kdyby mu někdo nabídl referendum o zrušení pondělí, stal by se poprvé v životě aktivním voličem.
Evoluce lenosti v přímém přenosu
Budík křičí, ale medvěd jen lehce otevře jedno oko, aby se ujistil, že náhodou neumřel. Neumřel. Bohužel. Po dvaceti minutách mentálního boje s gravitací vstane a připomíná prvního živočicha, který se kdy odvážil na souš. V koupelně stojí, dívá se do zrcadla a nepoznává se. Vypadá, jako by mu někdo v noci vysál energii, humor i víru v lidstvo. A měl by pravdu.
Káva je jeho krevní skupina. Bez ní by ho museli resuscitovat vonnou svíčkou s nápisem Motivace. Každé pondělí se snaží přežít tři základní úkoly: vstát, tvářit se živě a nezabít kolegu, který ráno pronese „Dobré ráno“.
Kancelář jako safari
V práci se pohybuje pomalu, opatrně, aby zbytečně nevyplašil vlastní nervovou soustavu. Oči má napůl zavřené, mozek napůl odhlášený. Každý e-mail bere jako osobní útok, každou poradu jako zkoušku víry.
Sedí u počítače, zírá do obrazovky a přemýšlí, jestli by se dalo předstírat, že se zasekl v čase. Když se ho šéf zeptá, jak to jde, odpoví: „Výborně,“ což v překladu znamená: „Chci umřít, ale vypadám produktivně.“ V poledne se odplazí na oběd, který si nezasloužil, ale potřebuje ho k přežití. Tam přežvykuje s takovou energií, že by ho zahanbil i vegetariánský hlemýžď.
Hrdina civilizace
Odpoledne přežívá z čisté setrvačnosti. Dívá se na hodiny každé tři minuty, protože se bojí, že se čas zastavil. Přemýšlí o změně práce, života i planety. Když se ho někdo pokusí motivovat, odpoví jen pohledem, který by zmrazil lávu.
Kolem čtvrté hodiny odpoledne dosáhne vrcholu produktivity – napíše e-mail, který nedává smysl, a jde na záchod, kde stráví strategických sedm minut ticha a míru. Tam konečně najde to, co hledal celý den – klid a wi-fi.
Závěr týdne, který nikdy neskončí
Domů dorazí jako hrdina po válce, který přežil bitvu s vlastním budíkem. Doma se svalí na gauč a odhodlaně prohlásí: „Příští týden to zvládnu líp.“ Potom si otevře pracovní e-mail, zjistí, že zítra je teprve úterý, a s klidem filozofa uzná, že Bůh existuje a má smysl pro humor.
A to je přesně ten moment, kdy Pondělní medvěd opět usne – tentokrát s vědomím, že ho už nic horšího nečeká. A pak zazvoní budík.
