Článek
Běžecký gepard není dravec savany, ale predátor asfaltu. Jeho teritoriem jsou městské chodníky, cyklostezky a parky, kde se řítí rychlostí, kterou dokáže ocenit jen jeho vlastní ego a občas i aplikace v mobilu. Dokáže se rozběhnout tak prudce, že poleká i kolemjdoucího důchodce, který se pak diví, proč na něj někdo funí, jako by právě utekl z maratonu v Serengeti.
Revír sportovního lovu
Gepard má dvě hlavní lovecké strategie. Tou první je lov na čas. Vybíhá každé ráno, aby mohl na Instagram nahrát screenshot s mapou trasy, rychlostí a srdceryvnou větou o překonávání limitů. Druhou strategií je lov na vybavení. Každý běh je jen záminkou k dalšímu nákupu bot, triček, čelenek a chytrých hodinek, které mu ukazují, že uběhl tři kilometry a že jeho tělo zoufale volá po kyslíku.
Na závodech se mění v šelmu v transu. Nejde mu o medaili, jde o fotku na startovní čáře. A i když skončí na 379. místě z 400, tváří se, že běžel na olympiádě. Zatímco skutečný gepard loví pro přežití, tenhle běží proto, aby ho někdo lajkoval.
Slabiny a zbraně
Běžecký gepard má svaly na nohou, ale slabost v hlavě. Každý den tvrdí, že běh je jeho meditace, i když ve skutečnosti při každém kroku přemýšlí, jak bude vypadat jeho nová fotka s komentářem: „Nevzdávej to, i když to bolí.“ Největší zbraní geparda je jeho schopnost dělat ze sportu životní filozofii. Slabinou je, že bez sportovních aplikací a selfíček by přestal existovat.
Jeho přirozený nepřítel je běžný chodec. Pokud se mu připlete do cesty, hrozí, že bude seřván za to, že si dovolil existovat na stejném chodníku. V tu chvíli gepard ztrácí dech ne z běhu, ale z vlastní vzteklé přednášky o „zdravém životním stylu“.
Životní sprint bez cíle
Běžecký gepard věří, že každý uběhnutý kilometr mu přidává roky života. Pravda je, že mu spíš ubírá roky jeho rodině a přátelům, kteří musí poslouchat nekonečné historky o časech, tempech a tepovkách. Když se jednoho dne podívá zpět, zjistí, že uběhl tisíce kilometrů, ale pořád stojí na stejném místě – na startu vlastní ješitnosti.
Až se jednou zastaví, možná pochopí, že život není maraton ani sprint. Jen cesta, kterou je lepší občas projít normálním krokem, bez aplikace, bez lajků a bez legín za pět tisíc. Ale to už bude zase běžet, protože pauza by mu zkazila statistiku.
