Článek
Luxusní labuť je tvor z rodu okázalých. Nepotřebuje hnízdo, má interiér. Nehledá partnera, ale sponzora. Její přírodní prostředí je obchodní dům s klimatizací a ideální teplotou pro sebeprezentaci. Ráno vstává s tváří, kterou si přes noc objednala v e-shopu s krémy proti realitě.
Před odchodem z domu tráví hodinu výběrem outfitu, který má působit, jako že „tohle jsem si prostě nahodila“. Když jí někdo pochválí šaty, odpoví skromně: „Ale prosím tě, to je jen Dior.“ Skromnost je pro ni ctnost, kterou nosí jen tehdy, když má fotku v popředí.
Styl jako náboženství
Luxusní labuť věří, že spása přichází v nákupních taškách. Každý víkend se vydává do chrámu konzumu, kde uctívá svaté značky Louis Vuittona a Chanelu. Modlí se v kabinkách a obětuje kreditku. Čím dražší oběť, tím čistší duše.
Na Instagramu káže o sebelásce, zatímco nenávidí vlastní profil bez filtru. Její duchovní růst závisí na počtu srdíček. Když má méně lajků než kamarádka, propadá existenciální krizi. Tvrdí, že peníze nejsou důležité, a proto jich potřebuje dvakrát víc než ostatní, aby to mohla dokazovat.
Život v odlesku
Když labuť vyrazí do města, světlo se láme na jejích brýlích, parfém se šíří na tři ulice a kabelka má vlastní pojištění. Do restaurace chodí ne kvůli jídlu, ale kvůli talířům, které ladí s barvou nehtů. Objedná si salát, ale fotí ho půl hodiny, než ho odnesou. Všichni kolem mají hlad, ona má obsah.
Když se usměje, nepoznáte, jestli z radosti, nebo kvůli botoxu. Když se směje, vypadá to jako chyba v softwaru. A když brečí, je to většinou proto, že kurýr zpozdil doručení nového parfému.
Emoce na leasing
Luxusní labuť si plete city s doplňky. Lásku si vybírá podle kreditního limitu a smutek podle počasí. Když ji někdo opustí, objedná si wellness, protože bolest bez sauny nemá styl. Tvrdí, že jí nejde o vzhled, ale její fotky dokazují, že lže.
Na svých profilech sdílí citáty o vnitřní kráse, ale kdyby vnitřní krása byla vidět, okamžitě by si ji nechala přefiltrovat. S oblibou říká, že krása není všechno, ale když se jí vybijí světla v koupelně, je schopná vyhlásit smutek za planetu.
Krása na vodě, prázdnota pod hladinou
Když večer zalehne do postele s hedvábným povlečením, v ruce má telefon a v hlavě prázdno. Prohlíží profily jiných labutí, které jsou stejně dokonalé a stejně nešťastné. Každý jejich úsměv je dokonalý, každý jejich den pečlivě naaranžovaný a každá jejich realita dokonale falešná.
Luxusní labuť by ráda byla šťastná, ale neví, jak vypadá štěstí bez filtru. Její svět je hladký, naleštěný a sterilní. Voda, po které pluje, se nikdy nevlní, protože by to kazilo kompozici. Kdyby mohla, žila by v katalogu, kde se nikdy nepotí, nikdy nezestárne a kde i bolest má značkový obal.
Možná jednoho dne zjistí, že elegance nezačíná v butiku, ale v mozku. Že duše bez make-upu je pořád duše. A že skutečná labuť se nepozná podle kabelky, ale podle toho, že nepotřebuje křičet, aby byla vidět.
