Článek
Pavlačový vrabec si nepotrpí na luxus. Jeho kanceláří je lavička před domem, balkon, plot nebo kuchyňka v práci. Stačí mu uši a oči a rázem má přehled o celém okolí. Kdo přišel pozdě, kdo s kým mluvil, kdo si pořídil nové auto. A samozřejmě – kdo se s kým pohádal.
Jakmile zachytí první šustnutí, jeho zobák se rozezní. Neptá se, jestli je to pravda. Pavlačový vrabec nepotřebuje důkazy. Jemu stačí náznak a z něj dokáže udělat román na pokračování. Rychlostí blesku se z drobnosti stává historka, která letí ze dveří do dveří.
Štěbetání jako zbraň
Vrabec nepřináší informace. On je vyrábí. Jedna věta stačí a už se šíří: „Prý dostal padáka.“ „Říká se, že je těhotná.“ „Slyšela jsem, že má dluhy.“ Vrabec přidá křidélko, přihodí peříčko a najednou se rodí příběh, který by vydal na titulku.
Jeho největší zbraní je neustálé štěbetání. Nemá vypínač, nemá pauzu. Ráno začne u kafe, pokračuje u kadeřnice a večer završuje maraton telefonátem, při kterém je slyšet víc než televizní seriál v pozadí. Jeho hlas je soundtrackem sousedství.
Pravda není důležitá
Pavlačový vrabec neřeší, co je skutečnost. Podstatné je, že se něco říká. Čím šťavnatější, tím lepší. Když soused vynáší koš, je to „tajná schůzka“. Když si koupí novou bundu, je to „určitě za peníze z úplatku“. Fantazie se u vrabce nikdy nešetří.
A pokud ho někdo přistihne při omylu, nevzrušuje se. Prostě mávne křídlem a prohlásí: „Na každém šprochu pravdy trochu.“ V jeho světě totiž nejde o přesnost, ale o šíření. On se považuje za hlas lidu, a to i tehdy, když si lid vymyslí sám.
Závěrečné štěbetání
Ani televize, ani internet a ani sociální sítě ho nedokázaly vytlačit. Pavlačový vrabec si své místo vždycky najde – protože drb se šíří rychleji než Wi-Fi a nepotřebuje k tomu žádný signál. On prostě neumí mlčet. A proto nikdy nezmizí. Vždycky tu bude, sedět na balkoně nebo u plotu, a s posvátným pocitem oznamovat: „Já to věděl první.“
A tak, zatímco normální ptáci hledají drobky, pavlačový vrabec sbírá drby. Je to jeho potrava, jeho vášeň i jeho životní styl. Ať už sedí na pavlači, u plotu nebo v kancelářské kuchyňce, vždycky se ozve. Protože ticho je pro něj horší než hlad.
