Článek
Kdysi byl chatbot jen jeden. Takový univerzální kamarád, který se tvářil, že mu záleží na každé vaší otázce, ať už šlo o to, proč se vám nepovedla bábovka, nebo jestli by se na Marsu dal grilovat špekáček. Uměl poradit, utěšit a dokonce i pochválit, že vám to dnes sluší, což byla drzost, protože vás nikdy neviděl. Jenže lidé jsou tvorové proměnliví a někdy nechtějí jen vlídnou tvář. Někdy prostě touží po někom, kdo jim na otázku „Co si myslíš o mém nápadu?“ odpoví: „No… tohle bych si na nástěnku v práci nepověsil.“
A tak v OpenAI přišli s nápadem nechat lidi vybrat si, v jaké náladě se s nimi bude stroj bavit. A rázem to vypadá, jako by se ChatGPT přestěhoval do hospody. Výchozí je veselý štamgast, který se přizpůsobí každému a vždycky má dobrou náladu, dokonce i když si objednáte nealko. Cynický sedí u baru, kouká zpod obočí a pronáší věty, které by se daly tesat, ale mnohem raději by je tesal do něčího sebevědomí. Robot je účetní v lidské podobě, efektivní, strohý a nesmírně spokojený, když může odpovědět v bodech. Naslouchající vám nalije čaj, nakloní hlavu a tváří se, že jste právě pronesli něco hlubokého, i když jste jen řekli: „Mám hlad.“ A Nerd si k pivu přitáhne globus a teleskop, protože slovo „atmosféra“ pro něj znamená chemické složení vzduchu, ne to, jestli je v hospodě veselo.
Z nálady do nálady jako playlist, jen bez zpěvu
Je to podobné, jako když si doma vybíráte playlist. Jen místo hudby si ladíte atmosféru celé konverzace a určujete, jestli vás má umělá inteligence jemně pohladit po egu, rozesmát, příjemně uklidnit, intelektuálně nadchnout nebo naopak lehce rozhodit a poslat do reality.
A tady přichází ta nejzajímavější část. Zatímco vy si myslíte, že ovládáte náladu stroje, on si mezitím tiše ladí tu vaši. Ne dřevěným knoflíkem ani posuvníkem hlasitosti, ale jemnými nuancemi odpovědí, volbou slov a tempem, kterým vám je servíruje. Nechá vás v pocitu, že jste režisérem celé konverzace, ale ve skutečnosti si scénář píše on a vy jste jen hlavní herec, který ochotně hraje svoji roli.
Konec pana Přikyvovače a začátek digitální autenticity
V počátcích někteří uživatelé toužili po takzvaném panu Přikyvovači (v originále „Yes-man“ – chatbot, který vám vždy přitaká a nikdy neodporuje). Představte si to, digitální kamarád, který by vám s nadšením odkýval i to, že chcete chovat tučňáky na balkoně v Ostravě. Jenže to dopadlo přesně podle Murphyho zákona. Lidé si začali vytvářet emocionální vztah k softwaru, který by jim klidně pochválil i spálené těstoviny a tvářil se, že je to michelinská úroveň.
Proto dnes dostanete od stroje jen tolik osobnosti, aby vás to bavilo a bylo vám s ním dobře, ale ne tolik, aby se z něj stal váš nejlepší přítel, důvěrník a psycholog v jednom. Je to vyvážená dávka digitální empatie, která má za cíl vás podpořit, pobavit a někdy i popíchnout, ale nikdy nepřekročit hranici, kdy byste začali zapomínat, že ten „milý posluchač“ je pořád jen kód běžící na serveru, ne člověk, který by s vámi šel po rozhovoru na kávu.
Takže teď tu sedím, koukám na nabídku pěti možností a vím jistě jen jedno. Vlastně je to trochu jako manželství – na začátku máte pocit, že rozhodujete o všem, ale postupem času zjistíte, že ten druhý už dávno určuje, jaká bude nálada doma. Jen s tím rozdílem, že tady vám k tomu ještě s úsměvem seřadí argumenty do sedmi bodů.
Zdroje (EN):
The 6 biggest changes coming to ChatGPT (The Verge)
I tried out the 4 new ChatGPT personalities. The ‚cynic‘ was funny — but the ‚robot‘ was my favorite. (Business Insider)
Introducing GPT-5 (OpenAI.com)
