Článek
Být prezidentem není snadné. Zejména když vám v hlavě hučí armáda poradců, světových krizí, tweetovacích rozkazů a ego nafouklé jako matrace z prezidentského apartmá. A mezi tím vším – telefon. Starý dobrý telefon, nástroj spojení i zkázy. A Trumpův hovor, který měl mířit ke guvernérovi, ale skončil u muže, kterého sám vyhodil z Bílého domu jako vyfouknutý balón po večírku.
Ano, spletl si McMastera. Henryho a Herberta. Což je jako plést si chirurgické kleště se sekačkou na trávu – obojí může řezat, ale výsledek je dost odlišný.
Představte si to: Herbert R. McMaster, bývalý poradce pro národní bezpečnost, popíjí v klidu ranní kávu. Možná zrovna listuje novinami, kde čte o nejnovějších diplomatických přešlapech. A pak: telefon. Neznámé číslo, washingtonská předvolba. Chvilka napětí, kapka naděje. Třeba se svět konečně vzpamatoval. Třeba se Trump omluví. Třeba nabídne návrat.
Místo toho zazní v telefonu něco mezi křikem, vulgarismem a existenciálním rozpadem syntaxe. A hovor skončí dřív, než byste řekli „kontrolní otázka“.
A tady se ukazuje síla improvizace v nejvyšší politice. Není čas ověřovat si jména. Neexistuje poznámka „tento McMaster není ten McMaster“. Prezident přece jedná rychle, rozhodně a s odvahou… říct komukoli cokoli, ideálně bez přemýšlení.
Ale je v tom i jistá krása. Počítače rozlišují hlas, umělá inteligence analyzuje data, ale prezident USA? Ten jede postaru. Plete si jména, volá na špatná čísla, uráží lidi omylem. Není to nostalgické? Jako když zavoláte babičce a zvedne to cizí pán, který vám nabídne okurky ve slevě. Akorát že tady jde o národní bezpečnost, ne o zavařování.
Otázka zní: kolik dalších lidí Trump omylem oslovil? Kolik poradců se probudilo zpocených, když jim nečekaně zavibroval mobil s prezidentským hovorem? A jak vypadá protokol pro tyto omyly? Existuje v Oválné pracovně zásobník s nápisem „McMasterové – doporučené použití“?
Navrhuji reformu. Úřad pro prezidentskou telefonickou opatrnost. Mobilní aplikaci, která před každým hovorem zobrazí animovanou hlášku: „Pozor, pane prezidente, tento kontakt je emočně rizikový!“ A když už nic jiného, aspoň barevné fotky kontaktů s výstražným rámečkem: „TENTO MCMASTER VÁS NEMÁ RÁD.“
Ale přesto… jedno se musí nechat. Prezident, který dokáže urazit někoho i omylem, během třiceti sekund a navíc stylem, který vyvolá existenciální rozpaky, ten má skutečně dar. Ne dar diplomacie ani empatie. Ale dar trapnosti, která spojuje národy.
A v dnešní době, kdy se svět dělí na tábory, možná právě tohle dokáže spojit všechny: ten moment, kdy si řekneme – fakt tohle volíme?
