Článek
Policisté u Brna zažili scénu, kterou by s klidem mohli nabídnout na filmovém festivalu absurdní tragikomedie. Zastavili auto řízené pětatřicetiletým cizincem, o jehož národnosti taktně mlčíme. Ne snad kvůli diplomatickým ohledům, ale spíš proto, že pití, řízení a absolutní ignorace zdravého rozumu jsou mezinárodní disciplíny, ve kterých se daří kdekomu. Tento muž nadýchal rovné čtyři promile. V běžném světě by v takovém stavu člověk možná ještě zvládl klečet pod barem a zpívat falešně lidovky. On ale zvládl usednout za volant, nastartovat, zařadit a vyrazit na cestu. Bez bouračky, bez kolize. Čistě technicky vzato – vlastně obdivuhodný výkon. Tedy, kdyby nebyl život ohrožující pro všechny kolem.
Policie mu odebrala řidičák a zakázala další jízdu. V normální realitě by tím pohádka skončila. Jenže realita opilých řidičů je jiná dimenze, kde logika funguje jen velmi zlehka a většinou jen směrem ke skleničce.
Alkoholová štafeta s gradací
Neuplynula ani hodina a stejná policejní hlídka opět míjí známý automobil. Tentokrát náš čtyřpromilový hrdina seděl vzorně na sedadle spolujezdce, což by na první pohled mohlo vzbuzovat dojem nápravy. Jenže volant převzal jeho stejně starý kamarád, který v sobě měl ještě o půl promile víc. Prostě: když už hledat náhradu, tak takovou, která výkon celé party náležitě posune na vyšší úroveň. Aby toho nebylo málo, druhý řidič měl už v Česku dávno vyslovený zákaz řízení. Ale copak se takovými detaily někdo při čtyřech a půl promile zabývá? Venku bylo hezky, alkohol tekl, auto stálo připravené. Svět byl prostě v pořádku.
Policie tentokrát neváhala a auto nechala odtáhnout. Správně totiž tušili, že kdyby vůz zůstal stát na silnici, do hodiny v něm pojede třetí kolega. Možná rovnou s pěti promile, aby parta držela dramatickou gradaci celé opilecké štafety.
A tady už humor končí
Lidský organismus někdy skutečně překvapí. Když člověk nedokáže ani trefit klíčkem do zámku, stále ještě může být schopen rozjet automobil. V sedě se totiž všechno tak pěkně nehoupá jako při chůzi. Ale přes všechnu grotesknost má tenhle příběh i svou temnou stránku. Zákaz řízení udělený v České republice platí pouze v České republice. V jejich domovské zemi? Tam s největší pravděpodobností dál jezdí a s úsměvem vzpomínají, jak jim v Brně sebrali papíry. U nás trest, doma nedělní projížďka.
A v tom je právě celé to mrazivé jádro absurdity: ne v tom, že někdo nadýchal čtyři promile. Ani v tom, že druhý nadýchal ještě víc. Ale v tom, že i přes taková čísla stále narážíme na systém, který v podobných případech vlastně neumí nic jiného, než se na to bezmocně dívat. A jediný, kdo v té situaci opravdu fungoval stoprocentně, byl – jak jinak – odtahový vůz.
Protože když humor končí, obvykle začínají pohřební věnce. A tam už se fakt nikdo nesměje.
