Článek
Jednou za čas český politický rybníček rozčeří někdo, kdo působí, jako by právě vystoupil z idylického obrázku venkovského života. Kde slepice kvokají, prasátka spokojeně chrochtají a vůně čerstvého hnoje je přirozenější než předvolební sliby. Takovým mužem je bezesporu Daniel Sterzik, známější pod přezdívkou Vidlák.
Muž, který ještě včera krmil prasata, dnes krmí své sledující. Ne granulemi, ale údernými příspěvky proti Evropské unii a vládě, kterým říká „Vidlákovy kydy“. A jak známo, v Čechách se odjakživa nejlépe daří právě kydačům – ať už hnoje, nebo idejí. Vidlák si svou venkovskou přímočarostí a nekompromisní kritikou politiky rychle získal příznivce. Jak sám říká: „Nemám doktorát, nemám vysokou školu, nemám světový rozhled. Zato mám rodinu, kus pole a pořádný chlív. A to mě naučilo kydat.“
Možná je právě tahle přímočará venkovská upřímnost tím, co lidem v politice dlouhodobě chybí. V době, kdy se mnozí cítí odtrženi od politiky plné komplikovaných frází a vzletných projevů, může Vidlákova jednoduchost působit jako návrat ke kořenům. Někteří v ní vidí hlas obyčejného člověka, který se nebojí říkat věci na rovinu – což pro část společnosti může být příjemným osvěžením.
Podle Vidláka je totiž kydání nezbytnou součástí života – jak toho venkovského, tak společenského. V naší zemi prý máme všechno, co potřebujeme, jen nějak neumíme zacházet s hnojem – tím životním i politickým. Problémy se podle něj jen přikrývají čerstvou slámou, místo aby se vyvezly. Až jednoho dne sláma dojde a hromada praskne. Pak nastane čas kydat. A kydat se bude. Vidlák má jasno: „Hnůj je projevem života a život bez hnoje neexistuje!“
A teď přichází s dalším prohlášením: „Nový začátek!“ Jak říká, potřebujeme se vymanit ze slepých uliček, narovnat se, setřást korporátní jho a stát se znovu pány svého osudu. Zkrátka vzít vidle a vyházet nánosy hnoje, co se nám za léta nakupily v koutě.
Tak vzniklo hnutí STAČILO! – platforma pro restart. Hnutí, které si s sebou nese nejen tu přímočarou vůni hnoje, ale i myšlenku, že když někdo přijal nový začátek, je vítán bez ohledu na to, co měl předtím na triku. „Na začátku se musejí příkopy zasypávat, nikoliv prohlubovat,“ prohlašuje Vidlák. A tak se vedle sebe ocitli bývalí komunisté, zhrzení členové jiných stran i ti, co prostě jen hledají smysluplnou alternativu.
Na první pohled to vypadá jako zvláštní směsice. Spojit selský rozum s marxistickým kompostem – to je jako kdyby vegan pořádal zabíjačku a ještě k tomu pozval masožravce. Ale Vidlák to vysvětluje jednoduše: „Nejsme tu od toho, abychom kádrovali. Jsme tu, abychom kydali.“ A tak vznikla idea očisty politické scény: žádné elitářství, žádné složitosti – jen poctivé kydání.
Vidlákova popularita roste raketovým tempem. Desítky tisíc lidí visí na každém jeho slově, jako by objevil univerzální recept na společenské trávení: smíchat trochu selského rozumu s kýblem naštvanosti a pořádně to promíchat vidlemi. A pokud se někomu nelíbí, že na kandidátce jsou lidé, které jejich strany zavrhly, odpověď je prostá: „Máme větší radost nad napraveným hříšníkem než nad deseti spravedlivými.“
Na YouTube kanále Vidlákovy kydy se hrdě hlásí k heslu: „Desolatio, ergo sum! Dezoluji, tedy jsem!“ Vidle zapíchnuté v hnoji. Symbol autentického, přímočarého názoru, který se nebojí špíny ani nepopulárních témat. Zní to možná absurdně? Vidlák si je toho vědom. Když se pravda mění podle toho, kdo ji říká, je přímočará lež vlastně docela osvěžující. A podle počtu zhlédnutí to lidi baví – jako kdyby se i ten největší hnůj dal prodat jako ekologické hnojivo pro duši.
Vidlák není jen postavička z venkova, ale svého druhu politický experiment. Když může mít každá pravda svou alternativu, proč by nemohl mít i Vidlák svou vlastní? Demokracie je přece nádherná právě tím, že vedle obleků snese i montérky a že hnojivo se může stát metaforou pro politickou očistu. Kdo ví, třeba za pár let zjistíme, že Vidlákovy kydy měly něco do sebe. A že občas je hnojení demokracie nutné, aby česká zahrádka neuschla.
Použitý zdroj:
Nový začátek - Vidlákovy kydy
