Článek
Když se řekne „rekonstrukce“, většina lidí si představí novou sanitu, voňavý prostor a možná i háček na kabelku, na který je spoleh. V rakouském wellness akvaparku v Linci však nabral pojem „rekonstrukce“ úplně jiný směr – směr sdílené trapnosti.
Dámy se těšily na nové záchody, protože – přiznejme si to – wellness bez pořádného místa, kam si v klidu sednout, není wellness. A pak přišel šok. V místnosti se totiž neobjevila jedna mísa. Ani dvě mísy v oddělených kabinkách. Ale dvě mísy v jedné místnosti. Bez stěn. Bez zábran. Bizarní dámská toaleta v rakouském akvaparku budí emoce, záchvaty smíchu i tiché doufání, že jde o nějaký sociální experiment, který má ukázat, jak hluboko může společnost klesnout – doslova.
Architektura otevřenosti aneb kašli na soukromí
Některé nápady by měly zůstat v hlavě, nebo rovnou v popelnici. Ale tady to prošlo! Opravdu to někdo navrhl, další člověk to podepsal, firma to postavila – a ještě si za to vystavila fakturu. Dvě mísy oddělené umyvadlem. To myslí vážně? Co to má symbolizovat? Hygienické spojení? Kulturní dialog? Návrat ke kořenům, kdy se ženy scházely na pastvině a diskutovaly o úrodě při močení?
„Dvě toalety, jedny dveře a mnoho otázek,“ poznamenal deník Kronen Zeitung s pobavením, jaké mívá člověk, když doma po nákupu v IKEA zjistí, že mu chybí jedna noha od stolu. Například otázka: „Kolik šňapsu musí mít člověk v sobě, než tohle považuje za nápad?“
Muži dostali stěnu. Ženy dostaly příběh
Ano, mužské toalety se také nevyhnuly „originálnímu řešení“ – pisoár vedle záchodu, bez přepážky. Ale pánové, možná kvůli nižší míře tolerance ke sdíleným výlevům, si vymohli stěnu. U dam se místo stěny objevilo tiskové prohlášení: „Od 16. července je tam dělicí stěna. Toaletu lze bez omezení používat.“
Jen s drobným detailem: druhou toaletu mezitím uzamkli a přejmenovali na „sklad“. Ano, nešlo o poruchu ani o dočasné řešení – jen o rafinovanou metodu, jak novou, voňavou mísu vyřadit z provozu a tvářit se, že tam nikdy nebyla. Dámy však dobře vědí, že za těmi dveřmi není žádný regál s mopem – ale porcelánový exil. Přestavba, která měla zkrátit fronty, tak vyrobila frontu deluxe – s bonusem v podobě nedostupného trůnu pod zámkem. Kde končí logika, začíná štítek a ticho po spláchnutí.
Stereo močení – nový wellness trend
Sociální sítě okamžitě zaplavily komentáře. „Hloupost nezná mezí.“ „Architekt asi nedokončil studium.“ A jeden z uživatelů lakonicky poznamenal: „Aspoň si ženy můžou popovídat, jak si naplánovaly den.“ Výstižné. Konečně sociální interakce bez telefonu – jen vy, kamarádka z vedlejší mísy a echo z keramiky.
Jedna z návštěvnic si stěžovala, že si zpočátku myslela, že jde o vtip. A není divu – celá situace působí jako skrytá kamera. Jenže ono ne. Skrytá kamera by alespoň měla pointu. Tohle má jen frontu.
Otázka za všechny mísy
Proč tohle vzniklo? Proč si někdo myslel, že ženy touží po sdíleném čůrání? A proč má někdo pocit, že „sklad“ je dostatečné řešení pro druhý záchod? Možná jsme svědky nové architektonické školy – směru, který se rozloučil s funkčností, rozvedl se s logikou a zamiloval se do absurdity.
Takže, až si příště sednete na porcelánový trůn a zavřete za sebou dveře, které drží na funkčním zámku – poděkujte. Poděkujte normálnímu rozumu. Protože, jak ukazuje Rakousko, ani ten není samozřejmostí.
