Článek
Slovenští politici se hádali, proč Češi nejezdí na Slovensko. A hádali se v nedělním diskusním pořadu televize TA3 tak vášnivě, že to chvílemi vypadalo, že slovenský cestovní ruch ohrožuje především on sám.
Na jedné straně stál ministr cestovního ruchu Rudolf Huliak, který za všechno viní přemnožené medvědy. Na druhé straně poslanec Progresivního Slovenska Ivan Štefunka, který tvrdí, že problémem není srst, ale stav slovenské demokracie. A tak se na televizní obrazovce střetly dvě pravdy: jedna chlupatá, druhá ústavní.
Podle Huliaka to totiž celé zavinila šelma. Ne ideologická, ale skutečná – medvěd hnědý. Prý jich je moc, běhají kolem horských chat, lezou do popelnic a děsí české turisty natolik, že raději míří do Rakouska. Český turista si prý představuje dovolenou na Slovensku jako kombinaci Zachraňte Willyho a Revenant: Zmrtvýchvstání. Výhledy krásné, ale šance na přežití nejistá. A tak místo Štrbského plesa volí bezpečnější Alpy, kde jediné, co může zaútočit, je účet za večeři.
V horách místo lanovky ideologický svah
Na druhé straně barikády stojí Štefunka, který tvrdí, že problém není v počtu medvědů, ale v tom, jak Slovensko vypadá zvenčí. Že trpí demokracie, klesá důvěra a západní turisté si raději vybírají cílovou destinaci podle toho, kde není třeba se při večeři bavit o premiérovi. Ministr Huliak však neustoupil a v debatě kontroval legendární větou: „Čo má demokracia s cestovným ruchom?“ Což je podobné jako se ptát, co má čisté prostěradlo společného s hotelovým pobytem. Všechno. Ale těžko se to vysvětluje tomu, kdo ho nikdy neměnil.
Ceny alpské, služby tatranské
Jenže hádat se o ideje je sice hezké, ale realita je často prostší. Slovensko je pro Čechy prostě drahé. Od zavedení eura se poměry změnily. Dřív jste si za dvacku dali pivo a tatranku, dneska za to dostanete maximálně přezíravý pohled. Rakousko má ceny podobné, ale služby lepší. Obsluha ví, jak se usmívat, a horská chata vypadá jako wellness, ne jako kulisa ze Sám doma 2: Ztracený v Liptově. Češi zkrátka nejsou ochotni platit víc za méně – a už vůbec ne za služby, které vypadají, jako by vám je někdo poskytoval proti své vůli.
Zatímco jiné země budují image, Slovensko nabízí loveckou turistiku ve stylu vezmi si foťák, ale pre istotu aj flintu. Místo sloganů jako „Zastav sa. Nadýchni sa. Ži.“ tu visí ve vzduchu mnohem praktičtější výstraha: „Oddýchni si (kým ťa nestretne medveď), načerpaj silu (na útek), spoj sa (s tiesňovou linkou).“ A pokud byste přece jen na nějakého toho medvěda narazili, není problém, že tam je. Problém je, že už ho to moc netrápí. Říká se mu synantropní jedinec. Ne, to není nový název pro voliče Smeru, ale pro chlupáče, který si zvykl na lidi a ztratil ostych. A takového – s úředním požehnáním – může ministerstvo nechat odstřelit. Jenže i kdyby se všechny šelmy stáhly zpátky do lesa, moc by to nepomohlo. Turisty totiž víc děsí cena na jídelním lístku než medvěd za smrkem. A právě tady se ukazuje, že skutečný problém neleží ani v srsti, ani v ústavě.
Turisté odcházejí, medvědi zůstávají
Celé se to možná má trochu jinak. Na vině není ani chlupatá příšera, ani stav vlády lidu. Češi si zkrátka všimli, že za stejné peníze dostanou jinde víc – lepší služby, méně patosu a s trochou štěstí i úsměv, který nevypadá jako zkušební vysílání státní televize. A to je možná ten největší luxus, který dnes turista hledá.
Češi nejsou uražení. Oni jen začali počítat. A když si spočítali ceny, náladu, kurz a riziko střetu s šelmou – dvou i čtyřnohého typu – došli k závěru, že letos to půjde i bez Tater. A ty tak zůstávají krásné, ale prázdnější. Zato medvědi mají víc prostoru. A ministři víc mikrofonů.
A co bude dál? Pokud to takhle půjde ještě chvíli, Huliak si bude muset své argumenty začít říkat medvědům. Protože z lidí už na Slovensko přijede maximálně delegace z Bruselu. S baterkou, tlumočníkem a plánem na záchranu přírody. A možná i demokracie.
