Článek
Letos v červnu bude mít Trump 79 let. A jak se sluší na někoho, kdo nikdy nechtěl být obyčejný, slaví ve velkém stylu: tanky, stíhačky, dělostřelectvo, výsadkáři, fanfáry, vojenské kapely a ohňostroj, který by rozsvítil i černou díru. Washington se 14. června promění v kulisu válečného muzikálu, kde hlavní roli hraje muž s červenou kšiltovkou a trvalým pocitem nedocenění.
Když má ego pásy
Podle oficiálních zdrojů se přehlídky zúčastní více než 6600 vojáků, 150 obrněnců, desítky letadel a sedm armádních kapel. Ulice hlavního města se promění v pásovou zónu. A asfalt, jak varuje starostka, ponese následky – stejně jako zbytek země, když show skončí a přijde účet.
Celá akce má být údajně oslavou 250 let americké armády. Ale jaká náhoda – ve stejný den má narozeniny i samotný Donald. Jak elegantní způsob, jak spojit veřejný svátek s osobní gloriolou. V jeho světě totiž není Amerika bez Trumpa. Je to jen kulisa, ve které ještě nikdo nezapnul reflektory.
Made in Paříž. Vylepšeno v Trumplandu
Inspirace? Francie. V roce 2017 byl Trump ohromen pařížskou vojenskou přehlídkou na Den Bastily. Uniformy, kapely, Macron s bradou státníka… A tak si řekl: „Chci to taky. Ale větší. Hlučnější. A hlavně s mým jménem uprostřed.“
A tak vznikl americký remake evropské tradice – jen s větším důrazem na explozivní estetiku, ignoranci historického kontextu a hlavní roli člověka, který do politiky přinesl styl kasina, kde se pravda určuje podle toho, kdo má větší pódium.
Fakta? Ne, dějepis na zakázku
Trump s oblibou tvrdí, že Amerika vyhrála obě světové války „skoro sama“. A když už dějiny nestačí jeho představám, prostě je upraví. Nedávno samovolně přejmenoval 8. květen na „Den vítězství druhé světové války“ a 11. listopad na „Den vítězství té první“. Protože připomínky jsou pro slabochy. Skutečný vítěz slaví – a přepisuje.
Historická přesnost se nehodí, když má člověk vlastní pravdu. V Trumpově světě nejsou dějiny mozaikou faktů, ale billboardem, na kterém je vždycky místo pro další slogan. A čím větší písmo, tím menší pochybnosti.
Tank, kšiltovka, kult
Tohle už není jen americká show. Je to test, jak daleko může demokratická společnost tolerovat estetiku totality, aniž by si toho všimla. V zemi, která se vždycky chlubila občanskou střídmostí a civilní kontrolou armády, se najednou děje něco, co víc připomíná přehlídku v Moskvě nebo Pchjongjangu než Washington D.C.
Někdo tomu říká „projev síly“. Jiný „vlastenectví“. Ale v praxi je to prostě politická opereta na pásových vozidlech. A čím víc výbuchů, tím méně otázek.
Co přijde dál?
- Velikonoce v tanku?
- Prezidentská hymna s refrénem „Donald First“?
- Přestavba Bílého domu na Zlatou věž s heliportem pro F-35?
- Výuka dějepisu podle Trumpových tweetů?
V Americe je všechno možné. Zejména když se spojí militarismus, kult osobnosti a potřeba být středem pozornosti – což je rovnice, kterou známe z učebnic. Bohužel z těch kapitol, kde končí republika a začíná portrét vůdce na každé zdi.
Všechno nejlepší. A hodně silného asfaltu
Tak všechno nejlepší, Donalde. Ať ti na oslavě nespadne padák do dortu a tank neparkuje u tvého oblíbeného fastfoodu. Amerika přežila mnohé. Ale tohle bude chtít opravdu silné silnice. A ještě silnější žaludek.
