Článek
Slovenský parlament schválil vznik četnického sboru. Ne, to není retro show. To je plán, jak nahradit chybějících čtyři tisíce policistů, aniž by se někdo musel obtěžovat s reformou. Stačí nová složka, starý název a dost uniforem pro všechny, kdo mají trochu volného času a vztah k donucovacím prostředkům. Stačí chtít chránit pořádek – nebo aspoň vypadat, že ho chráním.
Četníkem se může stát voják ve volnu, záložník nebo bývalý policista. Dvanáctihodinová šichta, dvacet dnů v měsíci, výplata tři tisíce eur. Slušné. Víc než učitel, zdravotník nebo kdokoli, kdo se pokusil měnit systém zevnitř. A k tomu bonus: právo kontrolovat, zastavovat, zajišťovat. A občas i připomenout, kdo je tu pánem. Pořádek musí být. Výplata to jistí.
Opozice bije na poplach – podle ní jde o paralelní strukturu bez smyslu. Ale vláda má jasno: když nemáš důvěru, pořiď si víc rukou. Neviditelných, ale ozbrojených. V uniformě, ale bez velení. Pomoc státu? Možná. Pomoc režimu? Spíš. Až to začne připomínat Pomocnou stráž VB, bude už pozdě ptát se, kdo komu vlastně pomáhá.
A protože všechno nové musí vypadat jako vylepšená minulost, dostane nový četník nejen výstroj, ale i příběh. Řekne se, že pomáhá policii, že není politický, že jen vypomáhá v krizi. A lidé tomu budou chvíli věřit – jako věřili i dřív. Tehdy se taky říkalo, že Lidové milice budou hlídat pořádek. Nakonec hlídaly, jestli někdo nemá moc velkou knihovnu.
Když nestačí stát, vymyslíme nový
Když stát neví kudy kam, vrací se k tomu, co „fungovalo“ za první republiky – i když ta měla Masaryka, a tahle má Pellegriniho. A Fica. Což je rozdíl asi jako mezi legionářem a podomním obchodníkem s gumovými pendreky. Slovensko si prostě řeklo: „Máme málo policistů, tak založíme novou složku, která jimi nebude – ale bude mít jejich pravomoci. A větší chuť.“
Zatímco svět řeší kyberbezpečnost, Slovensko objevilo kouzlo obušku. Četník v ulici má hlídat pořádek, kontrolovat hranice a pomáhat vojenské policii. Zkrátka všechno, co by měla dělat fungující státní správa. Jen levněji. A víc nahlas. Možná i s hezčím logem.
Ačkoliv se tomu říká „pomoc policii“, realita může být opačná. Když se vytvoří složka, která není plně podřízena standardnímu velení, ale přitom má mandát jednat, vzniká vakuum odpovědnosti. Kdo bude odpovídat za chybu? Četník? Ten je jen pomocná síla. Policie? Ta prý nestačí. Ministerstvo? To prý jen schválilo zákon. Takže… nikdo?
Veřejnost však není slepá. V diskusích se objevují obavy z možného zneužití tohoto sboru, připomínky k historii Lidových milicí a otázky, zda je skutečně potřeba vytvářet novou ozbrojenou složku. Jedna z trefných poznámek zněla: „Není to krok zpět k minulosti, kterou jsme se snažili překonat?“
Až vás tedy v létě zastaví muž v uniformě, neváhejte a zeptejte se: „Policie? Voják? Nebo jste dneska jen tak… četník na volné noze?“
Protože když už demokracie nedrží na důvěře, musí se někdo držet lidí. Třeba za límec. Nebo za krk. S pověřením, výplatní páskou – a příběhem, že je to všechno pro naše bezpečí.
Použitý zdroj: Na Slovensku vznikne četnický sbor. Bude pomáhat policii (Seznam Zprávy)
