Článek
V době, kdy lidé tráví mládí přejížděním po seznamkách, klikáním na lajky a filtrováním partnerů pomocí algoritmů, přišla Daniela s naprosto oldschoolovou metodou. Žádná umělá inteligence, žádný psychotest kompatibility, žádní přátelé přátel na Facebooku. Prostě si vyhlédla chlapa a začala chodit na pohřby. Na všechny. A to se bavíme o Brazílii, ne o velkém městě, ale o malé vesnici Pinhalzinho, kde žije zhruba tolik lidí, kolik je lístků na autobus do vedlejší dědiny.
Začalo to nevinně. Pohřeb vzdáleného příbuzného, smutná atmosféra, decentní hudba a mezi tím on – pohřebák Apollo Scariot. Černý oblek, vážný výraz, naprostý profík. Kdekoho by pohřební zřízenec možná lehce deprimoval, ale Danielu očividně zaujal. Možná právě tím kontrastem: mezi smutkem a květinami byl on — živý, sympatický a podle všeho zřejmě i volný. A to už pozornost zkrátka upoutá.
Dva roky pohřebního stalkingu
Jenže Apollo si jí vůbec nevšímal. Ne proto, že by nebyla vidět, ale protože byl pořád plně soustředěný na svoji práci. Čistá profesionalita. Tak Daniela začala taktizovat. Chodila na všechny další pohřby v okolí, objímala pozůstalé, tvářila se soustrastně a přitom si vždycky udělala malou privátní inspekci, jestli tam Apollo je. Člověk by řekl, že když už vás někdo dva roky sleduje na pohřbech, všimnete si. On ne. Chlap.
Dva roky to trvalo, než se jí ho konečně podařilo oslovit. Nevíme, jestli pomohla změna parfému, bot nebo prostě jen dobře načasovaný pohled přes rakev. Faktem je, že spolu začali chodit. Daniela pak s úsměvem přiznala, že pohřby vlastně vůbec nemá ráda. Ale co by člověk neudělal pro lásku, že? Někdo kvůli partnerovi přestane kouřit, jiný začne běhat, ona začala chodit na cizí pohřby. Každý to máme jinak.
Když svatba dorazí pohřebním vozem
Když přišla svatba, asi nikoho nepřekvapí, že se konala ve velkém stylu. Novomanželé dorazili na obřad pohřebním vozem s nápisem: „Dokud nás smrt nerozdělí.“ Část hostů byla nejprve trochu v šoku. Ale když slyšeli jejich příběh, pochopili, že to vlastně jinak ani udělat nešlo. Proč dělat klasickou svatbu, když máte k dispozici takhle originální romantiku? Trochu černého humoru, trochu bizáru, ale hlavně – hodně lásky.
A jestli si z toho můžeme něco vzít? Inu, spousta lidí dnes tvrdí, že potkat partnera je těžší než najít poctivého řemeslníka. Daniela ukázala, že to jde. Nepotřebovala mobilní aplikace, drahé workshopy ani life kouče. Stačila jí obyčejná vytrvalost, trochu odvahy a notná dávka trpělivosti v prostředí, které většina z nás navštěvuje, když už je vlastně pozdě na seznamování. A přesto – kdo chce, hledá cesty. A někdy je najde i mezi věnci a parte.
Láska si totiž vždycky najde cestu. Někdy přes srdce, jindy přes seznamku. A někdy — zkrátka přes márnici.
Zdroj: Dva roky chodila na cizí pohřby, aby uhnala funebráka (Novinky.cz)
