Článek
Donald Trump tvrdí, že dokáže ukončit válku na Ukrajině do 24 hodin. V překladu to zřejmě znamená: do 24 hodin od okamžiku, kdy přestane svítit reflektor a začne se rozhlížet, co z toho má. Anne Applebaumová, zkušená analytička autokratických režimů a člověk, který ví, jak vypadají dějiny, když přestanou být historií a začnou být varováním, tenhle výrok nerozebrala ironicky. Ona ho rozebrala přesně. Jako patolog, který ví, že pod lesklou slupkou „míru“ může být zhoubná masa bez kořenů, struktury a soucitu.
Trump není státník. Je to značka. Jeho doménou není diplomacie, ale dojem. Jeho nástrojem není vyjednávání, ale marketing. Co nezvládne silou, přebije hlukem. Co nedokáže doložit, překřičí. A co nedává smysl, označí za „deep fake“. Ten muž by možná dokázal zastavit válku… kdyby válka byla talkshow. Ale skutečný konflikt se neřídí televizním scénářem. A lidské životy nejsou kulisy.
Značka Trump: mír v akci, bez záruky
V Trumpově světě se nic neřeší do hloubky. Proč taky? Hloubka nebývá dobře osvětlená. A co není vidět, jako by nebylo. Anne Applebaumová varuje: Trumpova „mírová iniciativa“ je jen další pokračování iluze, kterou kolem sebe pěstuje roky. Stejně jako vytvořil obraz úspěšného podnikatele, přestože ho několikrát zachránily jen ruské peníze, vytváří teď i obraz mírotvůrce. Bez kontextu, bez kontinua, bez jakékoliv vize trvalého uspořádání. Jen rychlý „deal“, který dobře vypadá. V kamerách. Na sociálních sítích. V hlavách těch, kteří už se unavili přemýšlením.
Jenže mír není obrázek. Není tweet. A už vůbec není sleva. Mír se neuzavírá mezi dvěma narcisy v saku, kteří si potřesou rukou a ignorují šrapnely v polích. Mír se buduje pomalu. S důvěrou. S bolestí. A často s tím nejcennějším – s pamětí. A právě to je to, co Trump nemá. Neumí nést následky, protože o následky nikdy nešlo. Vždycky šlo jen o okamžitý zisk. O potlesk. O další epizodu, ve které je hlavní hvězdou. I kdyby to měl být jediný divák.
A co zrcadlo pro nás, Čechy?
Možná si říkáme – to je Amerika, tam se dějí divné věci, tady se nás to netýká. Jenže v době, kdy se hranice mezi realitou a iluzí rozplývá i v našich končinách, kdy se sliby měří na vteřiny videí a volební programy na počet sdílení, bychom měli být opatrní. Třeba právě proto, že jsme si už taky párkrát zvolili „rozhodné lídry“, kteří místo strategie nabídli heslo. Místo vize – nálepku. A místo spravedlnosti – dojem, že „něco dělají“.
V Česku sice nemáme Trumpa. Ale máme vlastní „deal makery“, co slibují rychlá řešení, jednoduché odpovědi a mír na tři kliky. Mluví na tiskovkách jako v teleshoppingu a realitu ohýbají tak, aby se vešla do dvaceti sekund na TikToku.
A tak si dejme pozor. Protože iluze se nešíří jen z Ameriky. Někdy stačí zapnout televizi. Nebo sejít do hospody.
Otázka nezní, co udělá Trump. Otázka zní: jestli jsme ještě schopni poznat rozdíl mezi lídrem a hercem. Jestli jsme ochotni trvat na pravdě, i když je pomalá, složitá a nepohodlná. A jestli máme odvahu říct nahlas, že mír není to, co vypadá klidně – ale to, co stojí na spravedlnosti.
Použitý zdroj: Applebaumová: Trump nebyl úspěšný podnikatel, jen mistr iluze. Tak jako Putin. (Seznam Zprávy)
