Článek
Ještě nedávno bych nevěřil, že něco takového vůbec napíšu, ale v zemi, kde se zubní lékař stal mýtickou bytostí a preventivní prohlídka luxusem, na který běžný občan dosáhne asi stejně často jako na grant Evropské kosmické agentury, se v Ostravě, konkrétně v části Jih, skutečně otevřely dvě stomatologické ordinace – skutečné místnosti s recepcí, čekárnou, rentgenem, klimatizací a (držte si protézy) i živými zubaři, kteří nemají holografické tělo ani diplom vytisknutý doma. Fronta před obřadní síní v pondělí ráno nepřipomínala začátek úředních hodin, ale spíš návrat Karla Gotta na scénu – lidé s termoskami, skládacími židlemi a nadějí v očích trpělivě čekali, až na ně přijde řada, a když konečně vešli dovnitř, nešlo o křest knihy, volby do Senátu nebo výstavu akvarelů, ale o něco mnohem cennějšího – o registraci k někomu, kdo jim snad jednoho dne opravdu sáhne do úst.
Jednapadesátiletý Vlastimil, jeden z těch, kdo dorazil ještě za tmy, přiznal, že u zubaře nebyl deset let – ne snad z lenosti či strachu, ale protože v Ostravě a okolí sehnat stomatologa bylo stejně reálné jako najít volný termín na magnetickou rezonanci a ještě k tomu v pátek odpoledne. Kdysi se zaregistroval do soukromé kliniky s noblesním názvem Černá perla, která se však prakticky okamžitě proměnila v černou díru – pohltila jeho údaje, naděje i zbytky důvěry v lidské zdravotnictví – a od té doby ani škrtnutí. A zatímco on trpělivě čekal na telefonát, jeho zubní kámen mezitím zfúzoval se sklovinou natolik, že by ho s trochou lesku mohla zapsat mineralogická společnost do katalogu hornin.
Když radnice vrtá líp než stát
Většina z nás už si pomalu zvykla, že státní péče připomíná starý videorekordér – chvíli to vrčí, chvíli to stojí, občas to sežere kazetu, a když se náhodou něco spustí, je to většinou repríza. Jenže na Jihu se stalo něco, co by v jiných městech skončilo jako PR kampaň s balónky a influencerem ve zlatém overalu – starosta Martin Bednář (ANO) prostě vzal 11 milionů, nechal zrekonstruovat prostory G-Centra, postavil dvě ordinace, sehnal personál, vyjednal vše potřebné a do prostor nasadil Agel Hornickou polikliniku, čímž se rázem stal v očích mnohých občanů božstvem nižšího ranku, přinejmenším v porovnání s běžnou zkušeností, kdy člověk s bolestí zubu nejdřív volá 155, pak Google, pak sousedku a nakonec už jen Pánu Bohu.
A tak se stalo, že lidé, kteří jinak vyjíždějí za zubařem do Polska, nebo rezignují a koupí si nový kartáček jako symbol marnosti, stáli v pondělí ráno frontu, která měla v sobě jakousi důstojnost, únavu i odhodlání. A navzdory tomu, že počasí nebylo nic moc, nálada byla překvapivě dobrá – možná proto, že v téhle zemi se člověk zázrakům už spíš vysmívá, než že by v ně doufal, a tak když se zjeví něco jako veřejná zubní péče, nejde ani tak o zdraví, jako o potvrzení, že systém ještě úplně neumřel.
Takže klobouk dolů, Ostravo. Tohle není jen nová ordinace, to je malý zubní převrat v zemi, kde i zubař na plakátu vyvolává podezření, že to bude určitě jen reklama na jogurt. Většina měst pořád zakládá komise, schvaluje záměry a plánuje strategie, zatímco tady už se rozbalují rukavice, montuje rentgen a lidé se zapisují do systému, který pro jednou nepadá. A víte co? Ono to ani nebylo tak složité. Stačilo vzít peníze, odvahu a rozhodnutí, že místo lavičky ve tvaru zubu bude radši zubní lékař. Žádný zázrak. Jen práce. A možná to nakonec bude fungovat i bez kampaně, sloganu a velkého „děkujeme“ – úplně postačí, když se lidi jednou zase budou moct usmát… aniž by jim při tom upadl kus čelisti.
Použitý zdroj: Ostravská radnice zařídila dvě zubařské ordinace. Na registraci se stojí fronty od rána (Novinky.cz)
