Článek
Ještě si ani nestačíte vyklopit instantní kafe do firemního hrníčku a už vám zhasne obrazovka, mikrovlnka pípne naposledy a místo playlistu z YouTube slyšíte jen zoufalé ticho. Vítejte v pátečním blackoutu po česku – s chutí, stylem a špetkou nostalgie po lampě na petrolej.
Vodič, co šel k zemi
„Proč vypadl proud? Státní firma vysvětluje, co se stalo.“ Tak zněl v úterý titulek, který měl přinést odpověď. A skutečně – viník byl dopaden rychleji než v průměrném díle Kriminálky Anděl. Může za to vodič. Tedy přesněji: vodič, co se rozhodl opustit své místo na vedení V411 a vydal se vstříc zemi. ČEPS, naše státní energetická stálice, hned uvedla, že tohle vedení je z roku 1961. A že tedy mělo „své nejlepší roky“ za sebou někdy v době, kdy Fidel Castro ještě věřil v budoucnost.
Abychom byli spravedliví – ČEPS s modernizací počítá. Jen to trochu trvá. Povolení EIA (takový ten ekologický papír, co v překladu znamená „počkáme ještě pár let“) mají od roku 2016. Ano, čtete správně – už devět let se plánuje výměna. To je doba, za kterou stihnete postavit dům, zasadit strom a stihnout jeden rozvod – a to i v tom delším a dramatickém provedení, se stěhováním, psem a soudem o mixér. A my mezitím čekáme, až někdo opraví stožár.
Projekt je prý plánován na roky 2025 až 2026. Což dává dost času i tomu nejpomalejšímu úředníkovi, aby si to v klidu rozmyslel. A nám ostatním, abychom si pořídili svíčky, tranzistorák a možná i teplé spodky.
Když síť ztratí nervy
Česká přenosová soustava je prý jednou z nejlepších v Evropě. To není ironie – opravdu je. Máme 45 rozvoden, 82 transformátorů a šest tisíc kilometrů vedení. Jen občas holt některé to vedení odpadne jako tanečník na parketu, když mu ujede noha. A pak se divíme, že přestane hrát muzika.
Tentokrát to padlo na pět krajů a část Prahy, zhaslo zhruba 400 000 domácností a obchoďáky bez proudu vypadaly jako zombie verze IKEA. Všichni vypadli ven, mobilní sítě kolabovaly, lidé začali mluvit mezi sebou. Apokalypsa.
A pak přišla tiskovka: „Vše je již opraveno, systém stabilizován… a teď pro jistotu vyhlašujeme stav nouze.“ Ano, až po všem. Jako když přijdete hasit požár do domu, ze kterého už stoupá pára z umytého nádobí. Ale buďme fér – stav nouze se vyhlašoval kvůli možnosti nařídit elektrárnám, co mají dělat. Bylo to právní, nikoli panické. Takže když už bylo všechno hotovo, šli jsme si to zlegalizovat. Takový český styl.
Mimochodem – klobouk dolů
Aby to nezapadlo mezi všemi těmi ironickými poznámkami – za dvě hodiny fungovala celá Praha, za tři hodiny zbytek Česka. Tohle není úplně běžné. Na rozdíl od státu, který schvaluje jedno vedení devět let, tady energetici zvládli během dopoledne restartnout polovinu republiky. To už je skoro superhrdinský výkon. Jen místo pláště nosí reflexní vestu.
Může za to slunce? Nebo Němci?
Jedna z oblíbených pohádek praví, že za všechno můžou soláry, přetoky z Německa, hackeři ze Saturnu, mimozemšťani bez licence ČEZ a obecně vše, co se nevejde do tabulek z roku 1993. Jenže ČEPS tentokrát (a dost důrazně) říká: ne.
Fotovoltaiky prý naopak pomáhaly – snižovaly zátěž soustavy. A přetoky z Německa? Standard. Denně analyzovány, žádné varování, žádný exces. Pokud německý proud něco způsobil, tak leda to, že jsme si ho spletli s tím naším a pak se divili, proč máme v síti bratwurst místo špeku.
Termokamery a modlitby
Teď se dělá šetření. Detailní, pečlivé, jako když vám praskne trubka a vy se nejdřív musíte poradit s půlkou vesnice, jestli volat instalatéra. Do věci jsou zapojeni experti z ENTSO-E, což zní jako rapové duo, ale je to ve skutečnosti evropská síť přenosových soustav. A v mezičase budou na vybraná vedení lítat termokamery, protože když už vám jednou spadne šňůra, tak si začnete kontrolovat i ty ostatní.
Co z toho plyne?
Za prvé: dráty stárnou. Za druhé: když něco praskne v roce 2025, měli bychom se vyvarovat výmluv z roku 1985. Za třetí: je možná čas dát energetice méně papírů a více šroubováků.
A až příště vypadne proud, místo paniky si dejte kafe z moka konvičky, otevřete okno a zaposlouchejte se do ticha. Možná uslyšíte vedení V411, jak ze země šeptá: „Říkal jsem vám to už v devadesátkách…“
