Článek
Pamatuju si to jako dnes. Byl prosinec, venku kosa, že by i tučňák zatáhl za ruční brzdu. Maminka mi tehdy protáhla gumičku skrz rukávy bundy a na každý konec navlékla rukavici. „Ať to někde neztratíš,“ řekla s láskou. Netušila, že tím vynalezla nejpokročilejší systém zabezpečení, jaký kdy tenhle stát poznal.
Dnes už víme, že rukavičky na gumičce nejsou jen módní doplněk do jesliček, ale reálný bezpečnostní protokol – zejména pokud jste člen ozbrojené složky a chystáte se na služební potřebu číslo dvě.
Druhý případ, stejný záchod
Ano, udělali to znovu. Po prvním incidentu, kdy někdo zapomněl pistoli na toaletě jako by šlo o leták z Lidlu, jsme si říkali, že jde o ojedinělý případ. Ale ne. Tentokrát se přidává druhý – a přímo z řad Policie ČR. Pistole opuštěná, kabinka prázdná – jako tichá pozvánka ke spláchnutí bezpečnostních standardů.
Podle dostupných informací nešlo o zásah proti nebezpečnému pachateli, ale o akutní střevní krizi. Policista prý běžel s takovým nasazením, že kdyby měl u pasu ještě vysílačku, vysílala by morseovku SOS. Euforie z úspěšného vyprázdnění pak zřejmě způsobila výpadek paměti v oddělení „nezapomeň pistoli“.
A tak se ptáme: co je tohle za novou školu policejní taktiky? „Uvolni se, odlož zbraň, zhluboka dýchej?“
Gumičku, prosím, i na morálku
Zbraň byla nalezena, zabezpečena, vše se vyšetřuje. Bla bla bla. Mezitím se ale Sněmovna stává jakýmsi bizarním secondhandem zbrojní techniky. A uklízečky? Ty by si zasloužily minimálně bezpečnostní příplatek, psychologickou podporu a kurz zacházení s volně loženým arzenálem.
Možná by stálo za to některé věci přivazovat. Nejen rukavičky, ale i pistole, služební průkazky, svědomí – a klidně i předvolební sliby. Všechno pěkně na gumičku, rovnou do podšívky saka. A kdo si něco zapomene? Nedostane funkci. Nedostane diety. Nedostane ani koblihu.
Dostane připomínku, že i dospělí dělají chyby – ale že některé by se prostě opakovat neměly. Zvlášť ty, které se odkládají vedle toaletního papíru.
A teď vážně. V době, kdy nás kvůli bezpečnosti svlékají skoro do slipů, když chceme vstoupit do veřejné budovy, a bezpečnostní protokoly připomínají scénář sci-fi filmu, se ve Sněmovně dvakrát najde zbraň na záchodě. A systém? Mlží. Uklidňuje. Zlehčuje.
Zodpovědnost se ztrácí tiše – zbraně hlasitěji
Tak dobře, buďme klidní. Ostatně – klid je nová forma bezpečnostní strategie. Nezvedejme obočí, když se ve Sněmovně najde pistole na záchodě. Ani když se tam najde druhá. Ani až se tam najde třetí. Je to přece běžný den v instituci, kde se občas zapomene nejen na pistoli, ale i na zodpovědnost.
Odteď možná nebude hlavní otázkou „Kdo to řekl?“ nebo „Kdo pro to hlasoval?“, ale „Kdo byl dneska na záchodě a s čím tam přišel?“ A hlavně: s čím odešel. Protože pokud bude zbraň dál považována za ztracený předmět a ne za bezpečnostní průšvih, čeká nás zcela nový druh legislativní turistiky. Kde se nechodí za zákonem, ale pro nálezy.
A přitom by stačilo málo. Třeba připomínka, že tohle už není školka. A že když někdo zapomene ve státní budově nabitou pistoli, měl by si s sebou příště vzít aspoň tu gumičku. A nejen na tu pistoli, ale i na svědomí. Protože když svědomí nedrží, padá i všechno ostatní. Nejrychleji morálka. A ta už tam leží dávno. Vedle toaletního papíru. A rozdíl je jen v tom, že ten druhý má aspoň ještě nějakou cenu.
Použitý zdroj: Na záchodě ve Sněmovně ležela další zbraň. Zapomněl ji tam policista (Seznam Zprávy)
