Článek
V neděli večer vypadal jako vítěz Rafał Trzaskowski – liberální, usměvavý, evropsky vyžehlený primátor Varšavy. V devět večer objímal Tuska, děkoval voličům a zřejmě si už v hlavě skládal nový životopis s větou: „Od roku 2025 prezident.“
Jenže… to bylo v devět večer. A pak přišla noc.
Polská noc, jak ji známe – s rvačkami, nikotinem, statistikou a národní hrdostí tak hustou, že by se dala plnit do klobás. V jedenáct večer už se v sídle Práva a spravedlnosti (PiS) otvíralo polosuché šampaňské a tiskly se gratulační telegramy pro člověka, kterého v devět večer považoval Trzaskowski za poznámku pod čarou.
Jmenuje se Karol Nawrocki. A právě teď má klíče od prezidentského paláce
Nejkratší prezident všech dob
„Vyhráli jsme!“ zvolal Trzaskowski a stal se hrdinou všech politických memů. Dvě hodiny slávy. Kratší než trvanlivost bagety na benzínce.
Zatímco liberální Polsko ladilo hymnu vítězství, konzervativní venkov pil pivo a čekal. A vyplatilo se. Exit polls se ukázaly být stejně spolehlivé jako bramborová předpověď počasí a Karol Nawrocki tak ráno vstával jako prezident. Bez zvolání, bez hymny. Zato s podporou PiS, Trumpa a pravděpodobně i několika maringotek plných vlastenců.
Nawrocki je nacionalista, euroskeptik, Trumpův fanoušek a člověk, který kandidoval na hesle „Zastavíme Tuska, dřív než dorazí do Bruselu s eurobankovkami“. A světe div se – fungovalo to.
Tusk v tichosti. Trzaskowski v šoku. Karol v extázi
Premiér Tusk se v noci odmlčel. Patrně hledal na Google: „Jak to říct Bruselu, že Polsko právě udělalo otočku o 180 stupňů a jede směrem k Budapešti?“
Zatímco se vládní štáb rozkládal pod tíhou ticha a nečekaného chladu z volebních urn, opoziční PiS slavila jak na svatbě. Voliče nezajímala Evropa, diplomacie, ani Green Deal. Zajímala je „síla“, „národ“ a „zastavení pochodu globalistů“. A to vše Karol nabídl. V plastové krabičce, zato s jistotou.
Podpořili ho mladí muži, starší ženy, voliči Brauna, Mentzena a všichni, kdo věří, že migrace začíná už na česko-polských hranicích. A taky ti, kdo mají základní nebo odborné vzdělání a dostali v životě víc faktur než výtisk Le Monde Diplomatique.
Duda na třetí. A Polsko na houpačce
Říká se mu „Duda na třetí“. Jen s větším objemem národní hrdosti a menšími pochybnostmi o smyslu EU. A hlavně: s chutí vetovat úplně všechno, co vláda navrhne. Tuskova vláda tak bude v příštích dvou letech připomínat partu stavařů, kteří mají plány, nářadí, dělníky – ale pokaždé, když chtějí kopnout do země, přijde Karol a zakáže to.
A pokud vláda neschválí rozpočet, prezident ji může rozpustit. Ne morálně. Ale parlamentně. Což je forma pomsty, kterou by ocenil i Machiavelli.
A co teď?
Polsko se vrátilo do rovnice: „Vesnice + hrdost – Brusel = vítězství.“ Liberálové brečí, konzervativci slaví a Evropa si zase jednou připomněla, že východ není jen směr, ale i stav mysli.
Příště si dejte pozor na exit polls. A raději se zeptejte souseda z venkova. Ten ví líp, kdo bude prezident. A taky, kde mají nejlevnější cigarety.
A Trzaskowski?
Ten by měl dostat cenu za nejkratší funkční období bez funkce. A možná i za nejrychlejší pád z politického nebe rovnou do twitterového pekla.
Polsko zvolilo. A svět si zase jednou připomněl, že demokracie je krásná věc. Ale taky pořádně nepředvídatelná.
