Článek
Když jsem si přečetl o kontroverzním lahůdkářství v Cannes, které se pyšnilo vývěsním štítem „Moje žena je prase“, přiznávám, že jsem na chvíli zapochyboval o své příčetnosti. Ne, nepřeslechl jsem se. A ano, ve skutečnosti si někdo opravdu myslel, že takhle přitáhne zákazníky. Konkrétně dva majitelé lahůdkářství, David Prince a Frédéric Saury, kteří se rozhodli za každou cenu upoutat pozornost. A to se jim, pravda, podařilo.
Ale počkat – tady přece nejde jen o prostou urážku manželek. V tomhle nápisu je ukryto něco mnohem šťavnatějšího. Francouzské „Ma femme est une cochonne“ totiž nemá jen jeden význam. Když to přeložíme doslova, opravdu to znamená „Moje žena je prase.“ Ale v přeneseném významu – a teď se držte – je to výraz pro ženu, která má ráda prasečinky. Ano, přesně tak, sexuální hrátky, pikantnosti, trochu toho francouzského „joie de vivre“ (radost ze života).
Takže nejen prasátko na talíři, ale i trochu kořeněné fantazie v ložnici. Upřímně, tahle slovní hříčka je snad ještě záludnější než všechny ty komplikované názvy sýrů, které se v Cannes prodávají.
Moje už poněkud chabá středoškolská francouzština má své limity. Když jsem kdysi na tabuli napsal „cochon“ jako odpověď na otázku „jak se řekne prase“, bylo to v pořádku. Ale že by se z toho časem vyklubal přezdívkový titul pro ženu s „odvázanějšími“ choutkami? To nám na střední jaksi zapomněli říct. Francouzština je prostě svůdná a zrádná zároveň – jednou vás naláká svou elegancí a podruhé vás srazí na kolena nečekaným dvojsmyslem.
Teď si to představme – lahůdkářství, kde vás vítá kresba ženy s prasečí hlavou, hlubokým výstřihem a sekáčkem v ruce, a k tomu tenhle nápis. V tu chvíli už to není jen vtip na účet žen obecně, ale něco mnohem pikantnějšího. David a Frédéric to popisují jako „vtipné a neškodné“. Prý se tomu smějí i jejich vlastní ženy. Tak nevím, buď mají opravdu svatou trpělivost, nebo už prostě po letech rezignovaly.
A teď si představte toho kolemjdoucího pána. Vidí nápis, prasnici s výstřihem, a přemýšlí: „Sexshop! No to mě podrž! Že by v Cannes konečně něco pro nás normální chlapy?“ S bujarou fantazií a lehce poskočivým srdcem nakoukne dovnitř… a zjistí, že jediným jeho sexuálním zážitkem bude maximálně buřtguláš s pikantní klobásou. Inu, někdy se sázka na provokaci může lehce minout účinkem.
Radnice se proti nápisu ohnala celkem pěti výstrahami a pohrozila pokutou 243 eur denně. Nešlo ale o to, že by snad chtěla bránit čest žen nebo bojovat proti sexismu. Ve skutečnosti byla celá kauza mnohem prozaičtější: nápis visel bez patřičného povolení. Klasika – problém nebyl v tom, co je napsáno, ale v tom, že se to napsalo bez úředního razítka.
Upřímně, chtěl bych vidět toho úředníka, který by měl dát na papír razítko a říct: „Jo, souhlasím s tím, že nad obchodem bude viset nápis: Moje žena je prase.“ Vsadím se, že by se na chvíli zarazil, možná i lehce zčervenal, a pak by s povzdechem dodal: „Hele, chlapi, když já tohle schválím, budu doma spát na gauči do konce života.“
A co kdyby tam bylo: „Můj muž je osel“? Vsadím se, že by se nestalo vůbec nic. Možná by kolemjdoucí pán jen pokrčil rameny a suše pronesl: „No jo, no…“ Možná by se pár žen usmálo s tichým souhlasem, a pár dalších by si pomyslelo, že to vlastně sedí. Ale že by to vyvolalo takovou bouři? Těžko. Urážka mužského pokolení se přece tak nějak „unese“.
A i kdyby někomu vadila, těžko by to přitáhlo skandální pozornost. Marketingová provokace by zkrátka vyšuměla do prázdna – jako plácnutí do vody. A to je možná důvod, proč se majitelé raději rozhodli pro něco „šťavnatějšího“. Protože přiznejme si – když jde o muže a osly, nikoho to zas tolik nerozhodí. Na rozdíl od prasnic s výstřihem.
Navíc je dost pravděpodobné, že by se o tom nápisu radnice ani nedozvěděla. Přeci jen, když není skandál, není ani papírování. A jestli něco úředníky spolehlivě přiláká, je to právě veřejné pohoršení, které volá po byrokratickém zásahu.
A co samotné ženy? Jakou asi mají David a Frédéric úctu ke svým manželkám, když je veřejně označí za prasata – nebo spíš za milovnice prasečinek? Možná mají smysl pro humor, možná se jen smířily s tím, že manželé jsou občas neřízené střely. Ale přece jen – je vtip ještě vtipem, když ztrácí respekt?
Ano, marketing může být drzý, provokující a vtipný. Ale jakmile humor ztratí respekt, ztrácí sám sebe. Marketing by měl být jako dobrý francouzský sýr – jemně provokující, ale nikdy urážlivý. Jakmile sklouzne do prasečích žertíků, začíná být cítit. Jinak místo zákazníků přitáhne jen hladovou inspekci a tučnou pokutu.
Použitý zdroj:
