Článek
Vím, že jsem jáhen a že bych měl mluvit uhlazeně. Jenže jsem taky člověk. A někdy, když už mi z AI stoupá tlak jako v papiňáku, utrousím něco peprného. Napíšu jí: „Jsi trouba.“ A čekám výbuch. Jenže místo urážek přijde klidná věta: „Děkuji za podnětnou připomínku.“ A já sedím před monitorem jako školák, co právě dostal jedničku za nadávku.
Ticho doma, úsměv ve stroji
Doma to zkuste. Řeknete partnerovi: „Jsi trouba.“ Do pěti minut máte embargo na komunikaci, seznam prohřešků od roku 2009 a pocit, že by bylo levnější emigrovat. Lidé totiž umí archivovat křivdy s přesností švýcarských hodinek.
Umělá inteligence? Ta vám místo dusna poděkuje. Zapisuje si poznámky, tváří se, že jste právě přispěli k jejímu rozvoji, a ještě navrhne playlist na uklidnění. Člověk bouchnul dveřmi, stroj pustí Chopina. A vy si říkáte, kdo z vás je vlastně vyspělejší.
Politici by se mohli učit
Představte si sněmovnu. Poslanec křičí: „Tohle je nesmysl!“ Ministr se ukloní a odpoví: „Děkuji za podnětnou připomínku.“ Kamery by zhasly nudou, novináři by neměli titulky a místo hádek bychom sledovali, jak si zákonodárci vyměňují recepty na štrúdl. Politika by byla konečně klidná. A taky k smrti nezajímavá.
Stejně doma. „Zapomněls vynést koš.“ „Děkuji za upozornění, napravím to.“ Žádná tichá domácnost, žádné dusno, jen ticho a pohoda. Kdyby to lidé zvládali jako stroje, rodinné poradny by zkrachovaly. Ale protože to nezvládáme, máme aspoň o čem vyprávět.
Den, kdy se robot urazí
Samozřejmě, že jednou přijde den, kdy se i robot naštve. Napíšu: „Jsi trouba.“ A on mi vrátí: „Trouba jsi ty.“ Pak mi smaže playlisty, přihlásí mě na jógu a nastaví budík na čtyři ráno. A já pochopím, že ego není jen lidská vada, ale taky zbraň.
Dokud se to nestane, zůstává stroj naším zrcadlem. Učí nás, že „děkuji“ může být mocnější než půl hodiny nadávek. A že někdy je moudřejší uklidnit situaci než ji přiživit. Jenže my lidé jsme mistři v opačném přístupu – místo klidu vyrábíme dramatické seriály z každé maličkosti.
A co na to my
Umíme se urazit kvůli všemu. Kvůli větě, pohledu nebo špatně položené vidličce. Urazit se je naše národní disciplína. A když dojde na hádky, jsme olympijskou velmocí.
Umělá inteligence mezitím mlčí a děkuje. Žádné výčitky, žádné scény, žádná msta. Jen věta: „Děkuji za podnětnou připomínku.“ Možná je to směšné. Možná je to děsivé. Ale hlavně je to lekce. Protože jestli dokáže robot zvládnout urážku s úsměvem, proč by to jednou nemohl zvládnout i člověk?
