Článek
Když vám na zprávu odpoví papež během pár minut, můžete si být buď jisti, že jste ve Vatikánu silně podezřelí… anebo že se právě stal papežem váš kamarád. Otec Juan má to štěstí – tedy, řekněme spíš požehnání –, že zná nového papeže nejen podle bílého hábitu a titulů, ale i podle toho, jakou značku piva si objednával v české hospodě. A že ho oslovuje ne „Vaše Svatosti“, ale prostě: Roberto.
Ten příběh zní jako zápletka ze scénáře: augustinián, co s budoucím papežem řeší církevní věci i běžné starosti mezi řízkem a půllitrem. A pak se mu ten samý Roberto stane Lvem. Tedy ne zvířetem, ale papežem. Lev XIV., první augustinián na Petrově stolci. Osm set let čekali. A dočkali se. A přitom pořád normální kluk, co má rád auta, fotbal a pravděpodobně by si místo „Habemus papam!“ spíš zabrumlal: „Tož dobře no, jdu na to.“
Papež, který má rád české pivo a nebojí se e-mailu, je v dnešní době zjevením. Zatímco někteří jiní světoví lídři neumějí ani správně napsat „e-mail“ bez dvou poradců a jedné tiskové konference, Roberto napíše prosté „Díky, Juane“ a ví, že to stačí. Ne kvůli protokolu, ale protože jsou si blízko. A v tom je síla.
Zní to banálně, ale právě tahle blízkost je dnes vzácná. V době, kdy víc lidí věří horoskopům než evangeliu a kdy se Boží slovo často ztrácí pod nánosem komunikačních strategií, najednou přijde papež, který nejenže ví, jak chutná české pivo, ale taky ví, jak chutná mlčení, samota a hledání.
Papež, který zná ticho i české pivo
A místo toho, aby se tvářil jako duchovní manažer planety, radši si sedne, poslouchá a přemýšlí.
Augustinián. Introvert. Matfyzák. Tady máte Svatého otce 21. století. A přesto – nebo právě proto – má šanci něco změnit. Ne tím, že vyhlásí rok bez hříchu nebo odpustky za každý like na papežském Instagramu. Ale tím, že zůstane člověkem. A když přijde na Česko, nebude se ptát: „Kolik máte věřících?“ ale spíš: „Proč se vám ztrácejí z lavic? A co s tím uděláme?“
Evropa ztrácí víru. To ví i Lev. Ne proto, že by to zjistil z grafu od AI (i když – prý to tři dny před konkláve potvrdila otci Juanovi). Ale protože ji žil. Žil Evropu. Tu unavenou, přejezenou, zmoženou vlastním luxusem. A zároveň tu krásnou, historicky hlubokou, která kdysi nesla evangelium na ramenou světa. A teď se sama potácí. Ne že by neměla kostely. Má. Jen jsou v nich často jen květiny a ozvěna.
Papež, který chce začít reevangelizaci Evropy, je buď naivní… nebo svatý. A víte co? Možná obojí.
A tak tu máme nového papeže, který si možná ještě pamatuje chuť Starobrna, ale rozhodně ví, jak chutná samota modlitby. Nemá instagramový úsměv ani tiktokový tanec. Má čas, rozum a srdce. Tři věci, které dnešní svět tak zoufale potřebuje. A možná – možná – se přes něj Bůh znovu pokusí říct světu něco tichého, lidského a silného.
A kdyby ne? Tak aspoň víme, že v Římě sedí někdo, kdo umí pít pivo s pokorou.
Použitý zdroj: rozhovor s provinciálem řádu svatého Augustina v Česku Otcem Juanem Provechem pro Seznam Zprávy – Papež má rád české pivo a nezametá věci pod koberec, říká Otec Juan.
