Článek
Občas se to prostě stane. Vyrazíte na procházku, aniž byste přesně tušili, kam vás nohy – v tomto případě spíš pařáty – donesou, a než se nadějete, stojíte před podnikem, který by vás normálně měl zajímat leda tak v roli hlavní suroviny. Přesně tohle se přihodilo jedné slepici ve městě Des Moines, hlavním městě státu Iowa, která se rozhodla, že se vydá na malý výlet za humna, jenže přitom netušila, že její putování skončí před podnikem Buffalo Wild Wings. Což zní romanticky jen do chvíle, než si uvědomíte, že tahle síť restaurací je známá především tím, že smaží kuřecí křídla ve více než dvaceti různých omáčkách, z nichž některé mají sílu menšího výbuchu.
Nebeský zásah v přímém přenosu
Slepice, zjevně zmatená, možná i lehce filosoficky naladěná, si postála u vchodu a nejspíš očekávala, že se otevřou dveře a někdo jí nabídne něco na zub. Místo toho však přilákala pozornost kolemjdoucího, který na rozdíl od personálu uvnitř pochopil, že tentokrát nejde o marketingový tah, ale o nechtěnou účastnici potenciálně tragického příběhu. Zavolal tedy ochránce zvířat z organizace Animal Rescue League of Iowa, kteří sice přiznali, že odchyt nebyl zcela jednoduchý, nicméně nakonec se jim podařilo slepici zachránit. A co je důležité – přemístit ji na místo, kde není hlavním denním chodem.
Zajímavé přitom je, že pod instagramovým příspěvkem se objevila i výpověď ženy, která tvrdí, že v restauraci pracuje a slepici zahlédla už předchozí večer. Zavolala prý odchytovou službu, ale bylo už pozdě, takže nikdo nepřijel. Druhý den ráno pak personál nemohl uvěřit, že tam ten opeřenec ještě pořád je. Inu, zázraky se dějí, i když občas vypadají jako opeřená kulička vzdorující fritovacímu osudu.
Kuřecí Mojžíš a jeho zaslíbený výběh
Záchranáři slepici přestěhovali do útulku a rovnou jí dali jméno: Choses. Kombinace slov chicken a Moses nebyla zvolena náhodou. Stejně jako biblický Mojžíš přežila nepřátelské prostředí a dostala druhou šanci, aby vedla svůj lid… nebo aspoň zbytek slepičí populace na dvorku. Ačkoliv tahle konkrétní slepice prozatím žádnou revoluci neplánuje, její příběh si už žije vlastním životem. Organizace ji použila jako symbol k výzvě, aby lidé adoptovali zachráněné slepice a přestali je vnímat jen jako nositelky vajec a příležitostné nedělní pečínky.
Což mimochodem není vůbec špatná úvaha, protože zatímco my vedeme spory o to, jak moc zralé má být avokádo na toast, Choses má za sebou konfrontaci s dvaceti jedna dipy smrti – a z toho se člověk, tedy pardon, slepice, jen tak nevzpamatuje.
Možná to bylo víc než jen slepice
Možná je v tom příběhu víc, než se na první pohled zdá. Možná to není jen o jednom zvířeti, které mělo štěstí, ale o tichém připomenutí toho, jak lehce přehlédneme, co všechno považujeme za samozřejmost. Možná si příště u objednávky kuřecích křidélek vzpomeneme na Choses a zvolíme raději smažený sýr. A možná – i když jen možná – se jednou Choses dočká vlastní ilustrované knížky pro děti. Protože kdo jiný by měl být hrdinkou než slepice, která přežila sportbar?
