Článek
Zatímco ostatní politické strany běhají po republice, rozdávají letáky, objímají seniory a předstírají zájem o názory, koalice Spolu nasadila jiný styl. Kampaň vyhlásila, výjezdní tour ohlásila, novináře o všem informovala – a pak tiše zmizela v mlze. Nejlépe na místě bez signálu.
Ne že by se nic nedělo. Děje se. Jen musíte hodně chtít, hodně hledat, hodně doufat. A ideálně si přibalit pláštěnku, mapu a vlastní intuici.
Kde je volič? A hlavně: kde jsou oni?
V Central parku na Pankráci se konala velkolepá akce. Tedy… měla se konat. Byl tam jeden kandidát, pár vlhkých dobrovolníků, zavřená stanice metra a nálada, která připomínala školní výlet, na který nikdo nepřišel. V pozadí vodotrysk, v popředí deštníky, na stolku tašky s propiskami a müsli tyčinkou. Vypadalo to jako kampaň. Ale jen z dálky. A hlavně na fotce.
Na místě nebyl žádný volič. Ale, kdo za to může? Prý se to musí říci výše. Až výše zjistí, že to nikdo nevěděl, pravděpodobně to přeřadí do další kategorie úspěchu – tiché kampaně pro introvertní demokracii.
Spolu vede kampaň, jakou volič neviděl. A to nejen obrazně – v některých regionech opravdu nikdo netušil, že se něco koná. Možná ani kandidáti.
Volební geocaching pro odvážné
Hledat kandidáty Spolu je jako hrát volební geocaching bez mapy. Možná jsou někde u kašny, možná v kavárně, možná v jiném městě. Pomůcky: dobrá paměť, Google Maps, deštník, štěstí a trocha víry. A když je najdete? Čeká vás úsměv, volební noviny platné do včerejška a možná věta: „My jsme tu celý den, akorát jsme nikomu neřekli, že přijdeme.“
Někteří voliči to berou sportovně. Jeden už se chystá na vlastní náklady letět do Dubaje, aby tam vystopoval Vlastu Válka. Jiný přemýšlí, že si pořídí dron s termovizí. A většina ostatních si řekla, že když je Spolu nebude hledat, nebudou hledat ani oni.
Léto, kdy nikdo nechce být otravován. Ani kandidáti
Oficiální verze kampaně zní: voliči nechtějí být v létě rušeni politikou. Což je výborný argument. Konečně někdo pochopil, že letní měsíce jsou tu pro zmrzlinu, dovolenou a klid od všeho, co připomíná realitu. A co je reálnější než kontakt s politikem?
Místo toho se v regionech rozdává bezinková limonáda na cyklostezkách. Volič v helmě, zpocený, zadýchaný, míjí stánek rychlostí 30 km/h – ideální chvíle na diskusi o státním rozpočtu. Pokud stihne zastavit, dostane tašku. Pokud ne, dostane pocit, že se o něj někdo aspoň pokusil.
Kdo má hledat, hledá. Kdo nechce, nemusí
Každý kraj jede po svém. Někde kandidát přijde, jinde ne. Někdo nosí mikinu Spolu a rozdává letáky sám, jinde se spíš čeká, že volič si to všechno zjistí, zařídí a ideálně i domyslí. Informace o setkáních se sice neobjevují na žádném webu, ale o to víc se pak můžete těšit na překvapení. Jako v Kinder vajíčku – akorát bez čokolády.
Zůstává naděje, že po volbách to bude jinak. Anebo, že po volbách už nebude potřeba dělat vůbec nic. Což je, přiznejme si, taky strategie. Možná dokonce jediná opravdu důsledná.
Každý sám za sebe, všichni Spolu
Kampaň Spolu není neviditelná. Je tak decentní, až to vypadá, jako by probíhala v jiné dimenzi. Naštěstí víme, že všechno běží podle plánu. Sice ne podle plánu na webu, ani podle toho, co říkali předtím, ale podle nějakého plánu určitě. Vždyť sami řekli, že každý kraj si to řeší po svém. A když každý řeší něco jiného, dohromady to přece musí dávat smysl.
Nebo už mají hotovo - a možná jen zapomněli říct, co přesně. Snad by udělali nejlíp, kdyby už nedělali nic. Jenže to už vlastně dělají.
