Hlavní obsah

Springsteen udeřil kytarou a Trump se zhroutil jak dort na slunci

Foto: Zdeněk Dominik Uher, generováno DALL.E (OpenAI)

Springsteen řekl, co si myslí. Trump zareagoval, jak se dalo čekat. Vulgárně, ublíženě a bez ladu i skladu. A svět se zatím dál točí, i když falešně.

Článek

Někdy si člověk myslí, že ho už nic nepřekvapí. Že svět dosáhl vrcholu absurdity. A pak stačí, aby si americký zpěvák Bruce Springsteen na koncertě dovolil připomenout, že vláda nemá být zkorumpovaná, nekompetentní a vlastizrádná – a prezident Spojených států se sesype jako ovocný dort zapomenutý v červenci na palubní desce auta.

Springsteen, v Americe přezdívaný prostě The Boss – ne kvůli penězům, ale kvůli respektu –, si jen řekl své. A Trump? Ten si nenechá sáhnout ani na účes, natož na ego. Sedl k Truth Social – sociální síti, kterou by přesněji vystihl název Only My Truth – a začal prskat.

Když dojdou argumenty, přijde pokožka

Trump označil Springsteena za „přeceňovaného zpěváka“, „pitomce“, „hajzla“ a – pro jistotu – také za „vyschlého rockera s atrofovanou kůží“. V překladu: „Nelíbíš se mi, a navíc máš vrásky.“

Je fascinující sledovat, jak rychle dokáže muž s přístupem ke kódům a k válkám sklouznout do hádek na úrovni základní školy. Argumenty žádné, jen urážky. O estetických soudcích z pódia moci, kteří hodnotí strukturu kůže svých kritiků, se jednou jistě budou psát skripta – nejspíš pod heslem „jak nediskutovat“.

Zatímco Bruce zpívá pro lidi, kteří vstávají do rachoty, mají v lednici jen hořčici a pořád ještě věří, že pravda není nadávka, Donald se rozvaluje na zlatém bidetu a „truthuje“ jak kazatel na amfetaminech. Kdyby měl v ruce Bibli místo mobilu, nejspíš by ji přepsal podle sebe – evangelium podle ega. Psal by o tom, jak byl ukřižován Twitterem, zrazen CNN a vzkříšen algoritmem.

Jeho statusy mají jeden společný jmenovatel: „Když se mnou nesouhlasíš, nejsi jen idiot – jsi nepřítel národa, zrádce svobody a pravděpodobně i vegan.“ A právě v tom je ten rozdíl. Springsteen buduje mosty mezi lidmi, Trump maximálně zídku – kolem svého nafouklého narcismu.

Po posledním akordu

Springsteen neodpovídá. Nemusí. Když na vás řve prezident, který si plete veřejnou debatu s rvačkou a úřad s tribunou, nemá smysl mu zpívat duet. Publikum pozná, kdo ladí – a kdo jen huláká.

Hudba má totiž jednu výhodu: zní i tam, kde už slova selhala.

A Trump? Ten může dál vymýšlet přezdívky a počítat lajky. Ale lidé, kteří mají uši, slyší rozdíl mezi písní a kraválem. Mezi hodnotou a hlukem. Mezi mužem, který něco skutečně vybudoval – a mužem, který jen neustále něco bourá.

A svět? Ten se sice občas zakymácí, ale pořád si ještě umí vybrat, komu zatleskat. A komu už raději jen vypnout zvuk.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz