Článek
Grónsko jako ledový Disneyland
Řekněme si to narovinu – Studená válka je zpět. Ale tentokrát to není retro s černobílou televizí a Kennedyho projevem o železné oponě. Dnes se bojuje jinak. Místo jaderných hlavic máme tweety, místo železné opony algoritmy, místo špionů influencery. A přesto se zdá, že od padesátých let se zas tolik nezměnilo. Hlavní role totiž zůstávají stejné – USA jako demokratický kovboj v bílém klobouku a Rusko jako podlý bandita s kolťákem za pasem.
A teď si představte Grónsko. Kdo by ho nechtěl? Ledová pustina plná surovin, strategická vojenská základna a hlavně – klíč k Arktidě, která se s globálním oteplováním stává novým bojištěm velmocí. V roce 2019 tehdejší prezident Donald Trump s výrazem dítěte, které právě objevilo mapu světa, zahlásil, že by Grónsko rád koupil. Proč ne? Když jste mocná země a máte miliardy v kapse, proč si nepořídit kus ledové krásy?
Jenže maličkost – Grónsko už „vlastní“ Dánsko. Evropa byla v šoku. Vždyť to je území evropského království! Ale Trump zůstal v klidu: „Evropa to pochopí, nebo jim to vysvětlíme.“ Americké diplomatické mistrovství v plné parádě.
Imperialismus v bílém klobouku
Když to udělá USA, je to vizionářství. Když Rusko, je to imperialismus.
Tady je ten paradox. Když Američan prohlásí, že by rád převzal cizí území, je to vlastně snění o šíření demokracie. Grónsko jako 51. stát – internetové kavárny na ledovcích, sobi v tričkách s americkou vlajkou, fjordy sítěmi Starbucks. Prostě šíření svobody na severu.
Kdyby ale stejný nápad dostal Vladimir Putin? Okamžitě bychom slyšeli křik o „imperialistických choutkách“. „Ruský medvěd si brousí zuby na Arktidu!“ Transparenty by zaplavily ulice a hashtag #StopRussianAggression by ovládl sociální sítě.
USA si koupí Grónsko, Putin dostane medvědí sankce
USA tradičně prosazují své zájmy prostřednictvím ekonomického tlaku, diplomacie a investic. Oproti tomu Rusko používá tvrdší metody – vojenské intervence, obsazování území (Krym 2014, Ukrajina 2022) nebo demonstraci síly prostřednictvím vojenských cvičení.
A tady je nutné zdůraznit, že zatímco geopolitické ambice obou velmocí mohou někdy připomínat šachovou partii s proměnlivými pravidly, jejich následky jsou zásadně odlišné. Zatímco USA se často soustředí na ekonomický a diplomatický vliv, Rusko se v poslední době opakovaně uchýlilo k násilné vojenské agresi, která si vyžádala tisíce životů. Kritika dvojího metru tedy nesmí zastřít fakt, že vojenská invaze a zabíjení civilistů jsou neospravedlnitelné.
Ale i tady je dobré si připomenout, že USA nejsou žádný světový mírotvůrce s květinou v ruce. Když chtěly demokracii v Iráku, přivezly ji na pásu tanku. V Afghánistánu ji vysazovaly letecky a v Sýrii si ji pronajaly na chvíli od místních rebelů. Zkrátka, když se rozhodnou někam šířit svobodu, bývá to často za cenu, kterou místní obyvatelé splácejí po generace.
Trumpův nápad koupit Grónsko možná zněl šíleně, ale strategicky dává smysl. A když to s koupí nevyšlo, co takhle aspoň investice? Závislost Grónska na amerických penězích není přece kolonizace – to je tržní přístup!
Dvojí metr geopolitiky: Šachová partie s proměnlivými pravidly
Zarážející je, jak snadno přijímáme narativ „hodných Američanů“ a „zlých Rusů“. Když Rusko připojilo Krym, křičeli jsme o agresi. Když USA chtějí koupit Grónsko, mluvíme o investici do infrastruktury a rozvoje. Když Rusko zvýší vojenskou přítomnost v Arktidě, je to hrozba. Když USA udělají to samé, je to jen „posilování stability“.
Geopolitika je jako šachová partie, kde se pravidla mění podle barvy figurek. Amerika si koupí Grónsko a udělá z něj ledový Disneyland. Putin si přivlastní Arktidu a dostane medvědí sankce.
Ironie ledovější než grónská noc
Až příště uvidíme Grónsko na titulních stránkách a politici budou vášnivě debatovat o „ochraně demokracie“, vzpomeňme si, že mocnosti se vždy budou snažit získat výhodu – bez ohledu na to, jak to nazveme. Ať už je to šíření svobody, ekonomický růst nebo obrana národních zájmů. Grónsko není jen o ledovcích a tuleních, ale o tom, kdo první zapíchne vlajku do tajícího sněhu.
A až tam nakonec vyroste první pobočka Starbucks, možná se ukáže, že studená válka je opravdu zpět. Jen tentokrát místo železné opony budeme mít ledovou a místo raketových základen – kavárny.
Použité zdroje:
P.S.: Jsem si vědom, že srovnávání geopolitických zájmů USA a Ruska může vzbuzovat emoce. Mým cílem ale není relativizovat válečné zločiny ani zlehčovat tragédii, kterou zažívají lidé na Ukrajině. Tento fejeton je spíše zamyšlením nad tím, jak svět občas používá dvojí metr. Berte to jako ironický pohled na geopolitiku, který má spíš provokovat k diskusi než ukazovat na viníky.
Pokud máte svůj názor, budu rád, když se o něj podělíte v komentářích – ideálně s nadhledem, bez zbytečných emocí a osobních útoků.