Článek
Kdyby UNESCO vedlo seznam nehmotného kulturního dědictví dovolenkářů, lehátkový sprint by tam měl čestné místo. Každé léto, v každém letovisku, bez ohledu na jazyk, měnu nebo kvalitu bufetu, se opakuje stejný scénář. Za úsvitu už kolem bazénu obcházejí první lovci, zatímco většina hostů ještě bojuje s následky večerního karaoke a levného prosecca. Všude platí stejná pravidla: nejde o to ležet, jde o to vlastnit.
Letos se do galerie slávy zapsal hotel Parque Santiago a virální video z Tenerife: Turista natočil bizarní boj o lehátka. Hlavní hrdina? Muž, který v 8:55 stojí u branky jako sprinter před startem. V devět hodin vyráží a během několika vteřin obsazuje sedm lehátek. Rozloží ručníky s vojenskou přesností a… odchází. Nikoli k bazénu, ale do pokoje. Mise splněna, území zajištěno, ego spokojeno.
Chorvatská taktika a mallorský styl
V Chorvatsku má tato disciplína své specifikum: sprint se odehrává po dlažbě horké tak, že by se na ní dal péct burek. Zkušený závodník ví, že musíte běžet rychle, jinak se spálíte dřív, než položíte ručník. A protože Chorvati mají smysl pro humor, k lehátku občas přidají cedulku „Rezervováno od 6:00“.
Na Mallorce jde zase o styl. Nejde jen o rychlost, ale i o outfit. Sprintující dámy v kloboucích velikosti padáku a pánové s drinkem v ruce jsou běžným jevem. Cílem je vypadat, že jste si jen šli „náhodou sednout“ na své místo, přestože jste právě překonali světový rekord v běhu na dvacet metrů s plážovou taškou.
Egyptská přesnost a řecká improvizace
V Egyptě je lehátkový sprint organizován téměř vojensky. Startovní čára bývá v hotelové hale a běží se až k bazénu mezi palmami a fontánami. Největší zábava nastává, když si lehátka obsadí hosté už v noci, aby se ráno mohli jen pohodlně posadit a pozorovat zmatek v očích ostatních.
Řecko je naopak rájem improvizace. Místo sprintu se používá taktický „pomalý nástup“. Turista přichází, tváří se, že jen hledá slunce, a během dvaceti minut nenápadně rozmístí ručníky po celé první řadě. Nikdo si nevšimne, dokud není pozdě, a pak už se ozve jen povzdech: „To jsou ta jejich místa.“
Univerzální diagnóza léta
Je fascinující, že ať jste kdekoli, princip je stejný. Doma nemáte ani lavičku v parku, ale na dovolené se proměníte v bazénového feudála. Místo erbů používáte ručníky s logem cestovní kanceláře a místo vojska přátele, kteří vám drží místo u bufetu. Tři metry čtvereční plastu se stanou královstvím, které bráníte pohledem ostrým jako slunce v poledne.
Sedm lehátek pro jedno ego a stovka pro všechny ostatní. Jenže ty už nejsou „ty vaše“. Kdo se na ně posadí, cítí v zádech mrazivý stín, který rozhodně nevrhá palma. Vítěz už je možná zpět v posteli, ale jeho duch bdí u bazénu.
Možná by stálo za to lehátkový sprint zapsat jako olympijskou disciplínu. Zlatá medaile za nejrychlejší obsazení, stříbro za největší počet „mrtvých“ míst a bronz za nejdelší dobu, kdy na nich vítěz ani neseděl. A speciální trofej za schopnost ovládnout bazén bez toho, aby se vám do vody namočil jediný prst. Protože odpočívat může každý, ale být králem prázdných lehátek – to už chce skutečný talent.
